Na první pohled je jasné, že se japonští designéři při navrhování auta těžce inspirovali  americkými  pony cars jako byl Ford Mustang, ale svými kompaktnějšími rozměry si nás Celica získala víc. Také nám přijde přeci jenom trošičku sofistikovanější, než americká auta, která byla většinou postavena stylem ”vemte dvě traverzy a dejte na ně motor z parníku”.

Více Vám o téhle RA25 Celice z roku 1973 bohužel neprozradíme, protože jsme o ní nic víc nenašli. Jediné, co víme je, že ty zlaté čtrnáctipalcové Watanabe RS mají vpředu šířku 7,5″ a vzadu 8,5″. ET je relativně “decentní” na předku, kde má -3 a vzadu o něco větší -13. Předek je ale o něco málo vylezlejší díky pětimilimetrovým podložkám.

Když jí její současný třetí majitel koupil, měla najeto pouhých 56 000km a tohle číslo se od té doby příliš nezměnilo. Jde totiž pouze o leštěnku, která má za úkol dělat radost, těžkou práci má na starosti Chevy van a děti ze školy doveze auto, jehož název se na tomto webu nesmí nikdy objevit, takže vám musí stačit pouze link.

Pod kapotou najdete 1G-GE, se kterým byla prodávána pouze japonská Celica, evropská verze si musela vystačit se staršími šestiválci řady M. Nepodařilo se nám najít žádnou lepší fotku motoru, ale podle ní má pouze lehké úpravy sání a výfuk vlastní výroby s koncovkou o průměru 115mm, o které se prý už ani nedá řict že je hlučná, ale přímo řve.

Jak jsme se dočetli, majitel má rád jednoduchost a tak přes úpravy, které směřují spíše k boso stylu, zůstáva auto celkem čisté. Interiér je prakticky sériový až na 29 centimetrový volant. Exteriér je ozdoben lipem (nejspíš původně pro E70), na kterém sedí olejový chladič z Mazdy FC, blatníky z druhé generace Supry a křidýlkem na výku kufru.

Blatníky vyplňují patnáctipalcové Hayashi Street s úctyhodnými 8.5 palci vepředu a 9.5 vzadu a s ještě vulgárnějším ET, které je -6 a -19.

A tady je něco pro menší motivaci, pokud ještě někdo z Vás váhá…

Fotky našel a na JDMforu zveřejnil Kubosh.