Autoideas: Elektrická budoucnost? I dont think so…

Elektrická auta si pomalu ale jistě nacházejí cestu do běžného provozu. Už to nejsou jen průkopnické vize či koncepty, ale auta s ceníkem, která se dají koupit. Tedy ne, že by někdo z nás měl o něco podobného zájem, ale…

Ještě před pěti lety jsem se díval na každé hybridní auto skrz prsty a měl jsem za to, že tato technologie se nemůže vůbec prosadit. Jenže dneska je všechno jinak, po světě jezdí miliony Priusů, které v sobě kombinují spalovací (benzinový) motor s elektromotorem a využívají častého dobíjení a vybíjení baterií k tomu, aby klesla spotřeba. Náklady, které Toyota do vývoje investovala, se pomalu vrací. Zajímavé na tom také je, že podle zkušeností například taxikářů a dalších, kteří tyto vozy využívají po celé Evropě (v ČR mají pořád škodovky), to funguje. Některé Priusy už natočili třeba 300-400 000 km a stále nepotřebovaly vyměnit baterky, tedy nejdražší součást celého ústrojí. Na tomto faktu je vidět, že Toyota udělala maximum, aby svůj vstup do segmentu, kterému v současné době šéfuje, nezkazila. Tím, že ta auta najíždějí tolik kilometrů, také částečně (ač nevěřím, že úplně, ale počítat se mi to nechce) splatila svůj dluh za znečištění planety. Může za to fakt, že se vyrábějí v Japonsku a do USA a Evropy je převážejí ohromné nákladní lodi, jejichž gigantické motory spalují každou vteřinu hektolitry nekvalitního nafty, ropy, mazutu nebo čeho, což za sebou zanechává v oceánech nesmazatelnou stopu. Takže díky za to, že to alespoň funguje.

Inspirací k tomuto článku, který vám po hanebně dlouhé době překládám, se stalo ale jiné auto než pius. Jak jistě víte, Toyota před 25 lety založila luxusní značku Lexus, která na hybridní technologii v současnosti staví většinu své image (ač nás víc zajímá desetiválec v LFA). Nedávno jsem měl k dispozici jejich zatím poslední novinku v tomto rostoucím segmentu, model GS 300h. Na začátek je třeba říct, že samotné GS je výborné auto. Pohodlnější než BMW, ale ostřejší než Mercedes. A navíc, má v sobě jakousi exotickou přitažlivost, která na vás zapůsobí už ve chvilce, kdy usednete do kvalitní kůže. Ta na rozdíl od jiných aut nesmrdí a nepůsobí plastovým dojmem. Kvalita je další samostatná kapitola a řízení, ta příjemná jistota a jakási charakterní, aristokratická důstojnost, která z Lexusu čiší, by stály za popis v samostatném příspěvku. Zpět k pohonu – má averze vůči hybridu nestačila utlumit pocity, které jsem při ježdění s tímhle autem zažíval.

Lehkost, s jakou se vůz rozjížděl, neustálý příval točivého momentu, vyvážené jízdní vlastnosti (vzadu uložené baterky, které vyrovnávají hmotnost přední části) a v neposlední řadě nízká spotřeba mě opravdu dostaly. Nečekal jsem žádný sportovní projev, radost z jízdy nebo podobné vlastnosti, ale to auto mě fakt bavilo řídit. A to přes to, že má čtyřválec 2,5 litru, elekromotor, baterky a bezestupňovou převodovku (variátor). Jezdit svižně se sedanem vyšší střední třídy o nemalé hmotnosti za nějakých 6,5 až 8 l/100 km je opravdu slušná hodnota. Navíc oceníte pružnost ve vysokých rychlostech, kde elektromotor fakt pomáhá. Ani mi nevadilo, spíš mě to těšilo, když jsem se po městě pohyboval naprosto bezhlučně pouze na elektřinu. V současné době Lexus svůj model GS 300h prodává za stejné peníze jako GS 250 s benzinovým šestiválcem. Ten je samozřejmě mnohem jadrnější a příjemnější, ale já tím chci poukázat pouze na to, že hybridy už nejsou nedostupné. A co elektrická auta?

Ti nejmenší, trojice Mitsubishi i-Miev, Citroën C-Zero a Peugeot iOn, jsou nesmyslné věci. Za prvé, prodávají se za moc peněz. Za druhé, moc daleko nedojedou a za třetí vzhledem k jejich konstrukci silně pochybuji o jejich bezpečnosti. Při jízdě touto malou tramvají máte pocit, že vás bezprostředně ohrožuje i vítr, natož třeba přebíhající zajíc nebo bažant. Myslím, že při střetu s rozzuřenou tatrou by asi nebylo co řešit.

Tato auta mi nikdy nedávala smysl, a to oprávněně. Jsou totiž nesmyslná. Jenže výrobci to nevzdávají – před dvěma lety nebo kdy vyhrál titul evropského auta roku Nissan Leaf. Co to je? Elektrické auto velikosti golfu, které už prý někam dojede, naložíte do něj věci a má dobré jízdní vlastnosti. Nevěřil jsem nic a nechápal, že může tento celkem prestižní titul dostal hybrid mezi ledničkou a pračkou, se kterým tehdy nikdo ani pořádně nejezdil. A minulý rok, když byla představena nová generace, jsem byl pozván do Norska, zaslíbené země elektrických aut a ekologie vůbec. Čuměl jsem jako puk. V každé ulici bezplatné dobíječky, užívání pruhů pro autobusy, daňové úlevy a další výhody. V Norsku se prodává nejvíc elektroaut v Evropě a já to trochu chápu. Pokud nejste petrolhead a je vám jedno, že vaše auto vypadá naprosto uboze a navíc potřebujete ujet pouze 100 km denně, finanční pobídky a výhody plynoucí z vlastnění elektroauta vás jednoduše přesvědčí. A kdo si myslí, že ten proud, kterým dobíjíte auto, je z uhelných elektráren, je také trochu mimo – většinou jde o elektřinu z obnovitelných zdrojů (vodní, větrné, sluneční, geotermální atd.).

Navíc tu byl fakt, že jsem byl příjemně překvapený z toho, že Leaf II jezdí jako normální auto, má odpich, ujede v pohodě 150 km a pak se celkem rychle dobije. Ale stále vypadá debilně a je hodně drahý. Věřím, že jde o nějaký záměr automobilek – dělat elekromobily tak ošklivé, odlišné od ostatní produkce, asi tím chtějí zvýraznit tu samotnou zvláštnost. Jezdil jsem ale už i s elektrickým golfem, a ten vypadal normálně. No prostě jako golf, symbol koncernové konfekce, což není ani urážka, ale pouhý fakt. Takže Leaf se vrhnul na náš trh, s cenou od 715 300 Kč ale stejně příliš šancí na rozšíření nemá. Naštěstí chybějí nejen daňové úlevy, ale děravá je zejména dobíjecí síť.

Své do mlýnu přidalo i BMW, automobilka, která doslova kašle na to, co bývala a orientuje se na byznys. I proto prodává 80 % pětkových sedanů a kombíků se čtyřkolkou a automatem, i proto vyrábí podivnosti jako 3 GT a 5 GT a konečně i to je důvod, proč nám předvedla elektrickou i3. Chápu, že firma musí vydělávat a vyrábět to, co zákazníci chtějí. Nevím ale, proč by i čtyřka kupé měla mít xDrive a automat ZF. To už jsme opravdu tak mimo, že jsme úplně ztratili touhu řídit? Pokud někdy přesednete ze zmiňované 428i do i3, emoce vám teprve roztřesou tělo. Hlavně zuřivost. Elegantní kupé je pořád ještě auto, ač vybavené podivnou kombinací pohonu (a čtyřválcem). Kdežto i3 je fakt scifi. Nejen, že vypadá hrozně, vysoké, neforemné, na nechutně úzkých a vysokých kolečkách, ale jak se řídí! Už samotný interiér plný scifi plastů, karbonu, recyklátů a displejů vám evokuje nějakou slepou uličku konceptu, který zůstane v lepším případě někde zaprášený ve skladu, ale co teprve, když přijdete na to, jak tento paskvil oživit? Samozřejmě se v tu chvíli nestane nic jiného, než že se rozsvítí nějaké displeje. Pak už nepovedeným kolébkovým voličem vedle volantu jen zvolit D a můžete vyrazit. Už po prvních kilometrech převládají dva pocity – první je smutek z toho, že to někdo vůbec vyrobil. Druhý pocit souvisí s provozem – aby tohle elektroauto někam dojelo, při ubrání plynu neustále brzdí, a to dost výrazně. Brzdí a rekuperuje, otravné to je. Jelikož brzdí velmi intenzivně, rozsvicí u toho dokonce i brzdová světla. To je věc, která mi opravdu vadila. A jinak? Vysoký posaz, z každé zatáčky pocit převrácení se, neúčinné topení (v zimě furt se mlží, šetří, aby někam dojel) a konečně ta nesmyslně vysoká karoserie. Aerodynamika vám nic neříká, což?

No nic, po této zkušenosti jsem vybité auto znechuceně předal někomu z kolegů, kdo v něm byl nucen kvůli testu jezdit. A odjel jsem relativně normálním autem. Vím, že ropa nebude navždy, ač se tedy kupodivu pořád objevují nová naleziště a při troše fantazie to vypadá, jako by si jí Země vyráběla sama z našeho bordelu, kvůli naší extrémní spotřebě se prostě zásoby ztenčují. Ale vytlačí elektrická auta (a případně vodíková a další) běžné motory na benzin a naftu? Zatím určitě ne – problém je zejména s baterkama, které jsou stále hodně neúčinné (tohle mi potvrdili i zástupci Bosch při pravidelném kolokviu v Boxbergu). Zkrátka je snadné udělat elektromotor, ale s ukládaním energie je to mnohem horší.

Shell přišel nedávno s analýzou, že se motory s vnitřním spalováním přestanou vyrábět kolem roku 2070 (tím se posunul odhad, dříve znějící na rok 2050). Prý záleží na tom, jestli se ubereme destruktivní cestou (což teď děláme), anebo si uvědomíme, že tímto tempem a životním stylem si prostě zdroje vyčerpáme a planetu vysajeme. Shell si sice něco vymyslel, ale není jediný – svou teorii má například americké ministerstvo energetiky (DoE), které stále věří benzinovým autům. V roce 2040 prý jejich výroba klesne, ale pouze o 4 % (v poměru k ostatním)! A hybridy? Získají prý pouze 5 % trhu (ze současných 3 %), z toho 2 % budou plug-in hybridy (do zásuvky) nebo plně elektrická auta (jako to hrozné BMW). Největším boomem prý budou mikrohybridy, tedy malá benzinová auta se systémy stop-start a regenerativním brzděním. Ty by měly prý z benzinových aut tvořit 42 %… Fakt by mě zajímalo, kdo tráví čas tím, že tohle vymýšlí. Až bude nějaký takový pučmidrát potřebovat v noci odvést manželku do porodnice a jeho jediné auto, milovaný „čistý“ elekromobil bude zrovna v zásuvce neschopen nějak dojet, ještě rád zazvoní na souseda, aby probral svůj spolehlivý benzinový šestiválec…

Co si o tom myslíte? Já jsem dneska do své toyoty konečně namontoval nádrž, vše zapojil, připravil, teď jen svíčky, kabely, oleje, směs do nového chladiče a můžu jí po letech natočit. A to si pište, že jí chutná 100 oktanovej drink!

Příští příspěvek výrazně dřív, slibuju! :)

Franczz 93

Like!