Autoideas: Setkání se superautem

Zdravím vás všechny po neodpustitelně dlouhé době! Léto bylo tak rychlé a plné zážitků, že nebylo kdy se o ně podělit a tak se omlouvám, že jsem několik měsíců na blog nic nepřidával. Už nějaký čas má ale nutkání se podělit o zážitky z jednoho konkrétního víkendu, kdy jsem se seznámil s automobilovou dokonalostí. Vím, že mnozí to slovo nepoužívají s tím, že dokonalost je nedosažitelný stav, ale já prostě nevím, jaké jiné byl ten piece of engineering & passion pojmenoval výstižněji.

Už jsem letos řídil zajímavá auta, většinou různé veterány. A z nových aut bylo také několik zajímavých. Ale v porovnání s Alpinou B3 Biturbo najednou ztrácely svůj lesk, jako by i vzpomínky šedly. Na test Alpiny jsem se těšil od prvního okamžiku a po pravdě mě zpočátku nejvíc lákala maximálka 305 km/h… Nestává se totiž často, abychom okusili rychlost přes obligátních 250 km/h, kterými jsou omezeny (nejen) německá auta. Je vtipný paradox, že právě v zemi dálnic a volného, rychlého pohybu se dělají auta s omezovačem. Nebo je to možná právě proto. Ale to je fuk, zpět k tématu.

Nebudu už zdržovat úvodem, raději vám dám přečíst test z AUTO7:

V dnešním automobilovém světě mě máloco uchvátí a i proto jsem byl už po pár minutách za volantem Alpiny B3 Biturbo jako u vytržení a štěstím bez sebe. Konečně ultimativní auto, které splní všechny nároky a tužby!

Ve zkratce: co je to Alpina? Firma, kterou v roce 1962 založil Burkard Bovensiepen, přičemž první úpravou byly dvojité webery pro BMW 1500. Firma z Buchloe, která se během 50 let vyvinula z garážového tunera v respektovaného stavitele exkluzivních automobilů. Status výrobce má Alpina již od roku 1983 a proto se nedivím při pohledu pod kapotu testovaného modelu B3, kde je původní VIN BMW přeškrtnut a pod ním je nové číslo. Exkluzivitu na rozdíl od výchozího BMW 335i zajišťuje i fakt, že Alpina vyrobí za rok pouze 2000 aut v sedmi řadách dohromady (kolik z nich modelu B3 Biturbo?).

Už nelze psát o historii, když současnost je tak vzrušující. Bílá Alpina B3 BiTurbo v provedení sedan předvádí své stříbrné linky a nápisy, pozastavím se i u 20palcových kol v charakteristickém designu. Čím dál víc mě přitahuje relativně nenápadný zevnějšek, decentní spoiler pod předním nárazníkem, designy tenkých pruhů, zadní křidélko a konečně dvojité elipsovité koncovky výfuku Akrapovič. Trochu tajmený, leč elegantně působící sedan v bílé metalíze na velkých kolech. Uvnitř mě vítají sportovní, perfektně tvarované sedačky vyvedené v kombinaci kůže-látka (v létě se nelepí k tělu), sportovní volant a jednoduché, přehledné přístroje s modrým podkladem a cejchem na 330 km/h. A samozřejmě také modré a zelené švy, připomínající barvy Alpiny a cedulka značící, že konkrétní vůz je třetí svého druhu ve specifikaci B3 BiTurbo Allrad.

Stisknu start, řadový šestiválec odpoví zavytím do výfukové soustavy. Zježené chlupy, očekávání. Osmistupňové ZF se ovládá nejlépe tlačítky na volantu, vlevo dolu, vpravo nahoru. Brzy odhaluji geniální nastavení adaptivního podvozku – ani v Praze Alpina neposkakuje a při potřebné tuhosti si udržuje dostatečnou míru komfortu. Svůj vliv na to má i fakt, že Alpina se na rozdíl od BMW nedrží tvrdých run-flatů, takže má supersportovní Micheliny. A umí udělat podvozek, který ani na šlupkovitých pneu nikam neposkakuje a člověku je zkrátka příjemně i na nerovnostech, které sedan žehlí s jistotou a zarputilostí. A ještě je samozřejmě možnost zvolit si jízdní režim – od komfortního po sport plus s omezeným ESP. Jakmile se zahřeje olej, vyrážíme vpřed. Dvě turba se nadechují na tlak 1,2 baru a sedan drtivě zrychluje. Na stovce ze 4 s, na 200 km/h za 14 s… To mluví za vše. Ne, nemluví – pravdou je, že reálný prožitek nelze věrohodně zaznamenat na papír. Turba pískají, výfuky ječí formuloidním hukotem, při odřazení a ubrání prskají do okolí. Jistota a okamžité souznění, které s Alpinou zažívám, mě způsobuje přívaly radosti a občas i hysterického smíchu.

Přesné řízení a neutrální chování, které je výsledkem pečlivého ladění, funguje v souladu s pohonným ústrojím a dokonce i čtyřkolkou. Celek je tak dobře vyvážený, že celý testovací víkend téměř neodpočívám a neustále někde jezdím. Zlákán vidinou maximální rychlosti, vyrážím do Německa – a u Lipska se to daří – Alpina překračuje hranici 300 km/h s lehkostí, přisátá na asfaltu, stále precizně ovladatelná. Ve 270 km/h kroužím táhlý oblouk a jsem stále v klidu, Alpina poslouchá, přilepená k asfaltu. Najednou nechápu, proč mají sporťáky tak ohromná křídla, když tomuhle autu stačí decentní křidélko a je doslova přisáté na zemi. Ostrým tempem se vracím, překonávám oblíbené pasáže v Českém Středohoří a stále nevycházím z údivu. Každý průjezd zatáčkou a dovolím si víc, v plné důvěře k technice. A do toho všeho ten zvuk: charakterní, formuloidní a přitom svým způsobem sametový. Práskání do výfuku je tak návykové, že občas jen tak podřadím, pro tu radost…

Zvolním, zvolím mód Comfort, nechávám se unášet pohodlím a jistotou jemně dunícího šestiválce. Klidně můžete jet nakupovat, půjčit auto přítelkyni – najednou je to „normální“ trojka s čitelnou hranatou karoserií a příjemným ovládáním. Má dokonce i parkovací čidla, vzadu se pohodlně vejdou děti a do kufru ohromný nákup. Po 1100 km a několikrát dotankované nádrži benzin 98+ ji vracím s těžkým srdcem. Ale i poslední cestu do Prahy zvládáme v rekordním čase. Mým automobilovým žebříčkem bylo otřeseno…

Jojo, a Alpinou se prostě dobře žije – jenže teď, s odstupem pěti týdnů, teprve naplno chápu, o čem to je. Byla to čtyřkolka, což někoho může odradit. Samozřejmě bych si také rád vyzkoušel všech 410 koní a 600 Nm v řádném smyku, ale zase na druhou stranu i tohle bylo úplně skvělé… Vyvážené, čitelné, určené pro pohodlnou a zároveň neskutečně rychlou jízdu čistou stopou. A v zimě není problém zajet si na hory… Tato praktická část, kterou bych možná dříve tolik neřešil, mě teď zajímá možná o něco víc než dřív

Prostě mě to dostalo a také fakt, že za tohle celé zaplatíte v Inveltu (exkluzivní dealer Alpiny pro ČR) kolem 1,7 m… Navíc Alpina není žádná tuningová firma, na vše platí záruka, jakýkoliv díl lze normálně objednat a servis vám udělá jakýkoliv dealer BMW. To je na tom ta přidaná hodnota, člověk vyhledávájící odlišnost má možnost, jak získat ultimativní auto se skvělým rodokmenem, které je z větší části poskládané ručně. Upraveny jsou všechny zásadní komponenty, brzdy, podvozek, řízení a samozřejmě motor… Víte, vykašlal bych se na odcházející M3 i tu, co příjde. Na rozdíl od velkosériového osmiválce a poněkud těžkopádného skoroGT bych se raději svěřil do opojné radosti řadového třílitru, který dopujou dvě pěkná turba a . Ten šestiválec totiž kdesi v Německu jeden konkrétní člověk rozebral, upravil, pozměnil, „dokončil“, podepsal se na něj a opět uvedl v život. V poněkud divočejší život než byl ten v 335i.

Denně střídám auta a někdy ani nevím, čím konkrétním jsem někam jel. Prostě si některá aut nepamatuji, nic na mě nezanechala. Ale některá se vrývají do paměti – nejvíc toužím po nové Hachi a to se nemění, ale vedle ní je ještě několik aut, která jsem měl tu čest během letošní sezony potkat a byla úchvatná: třeba rychlé a přesné Porsche 911 S z roku 1972, divoká a náruživá Alfa Romeo 2000 GTV ze stejného roku a právě ta Alpina, která mi nedá spát. Takhle jak byla, za 1,795 m s několika příplatky, to je sakra dobrá nabídka za tak výjimečné auto, zejména v době spotřebních přepravníků. Připadá mi, že auta divize M jsou najednou tak trochu jenom kvůli póze…

Já už mám jasno, když ultimativní auto pro život, tak tohle. A příště vám napíšu o jedné britské šelmě… .)

Fr 93

Like!