Autoideas: Emoce v autech i v lidech

Ahoj všichni… už jsem delší dobu nic nenapsal a za to se omlouvám. Někdy je prostě hodně práce a potom se podaří vytvořit něco smysluplnýho, krásnýho, takže člověk potřebuje víkend vypnout. A jezdit… také to k tomu patří! Samozřejmě hodně se svojí holkou a také dost se svou károu… :)

Bez žen a jejich energie bychom nebyli ani úplní, ani šťastní. A tak se zamilováváme, doplňujeme a prosvětlujeme navzájem. Tedy alespoň do té doby, než on či ona začne hrát nějaký hry… ale to je jedno, myšlenka na něžné pohlaví mi připoměnala, že si vlastně asi pojmenováme různé věci, a pak i auta, podle holek. A je to prostě jasný, taky jak zní třeba Alfa Romeo nebo v porovnání s Horch? Já myslím, že ten rozdíl dobře slyšíte. Vezměte si městská vozítka – třeba s objemem 1,4 litru. Jak to řekne Italka? Uno punto quatro, amore mio! A Němec? Einem punkt vier! Nebo tak, to přece mluví samo za sebe. A ještě si k tomu přidejte libozvučnost a výslovnost obou jazyků a je vám jasné, že tenhle souboj vyhrála Alfa Romeo.

A to je na krásné na tom, když řídíte nějakou alfu. Klidně i moderní (klasické se mi zatím nějak vyhýbají…). V alfě se prostě cítíte dobře, máte hlubší emoce a užíváte si maličkosti: jako že se špatně vyndavá klíček ze zapalování nebo že se zamkne jen deset metrů a ne už na dvanáct – jako by to byly ctnosti. Protože je tak krásná…třeba Giulietta (a opět – to jméno!), když má rudý lak a 18tky s kruhovými výřezy mezi loukotěmi.

Když se nabažíte vší sochařiny zvenku, interiér je typicky italský jak to má být, čudlíky nepůsobí přehnaně kvalitně cit pro tvar a funkci je patrný kolem dokola. Snad škoda jen, že tlak turba je vidět jen na displeji….budík má třeba model 159 (1750 TBi, o tom je řeč) a je hodně „italské“ když se turbo nafoukne a ukazuje 1,7 baru…

Příběhy rozžhavených dmychadel, vždyť jich známe tolik… nedávno jsem viděl na asociální síti video kde upravená zelená supra (IV) nakládala Murcielagu. A bylo dechberoucí, jak bylo doslova cítit nafouknutí toho šestiválce! Jenže svift turba a řev ventilů spolehlivě přehlušil orchestr, který se ozýval z toho lamba… to bylo něco úžasného, skladatelé hudby pro milovníky té nejfajnovější techniky, jaké jsme ve spalovacích motorech dosáhli. No, je rozhodně zajímavé vám popisovat zvuky… :) když je neslyšíte.

Ale vzpomeňte na maserati. Krásná auta, silná, charakterní, sladěná a rychlá. Když se dva majitelé maserati potkají, pozdraví se, reagují na sebe. To samé lidé v alfách, subarech, saabech a samozřejmě různých exotech a také veteránech. Golfisti se samozřejmě také zdravěj, ale jen když se jich tisíce sjedou k tomu rakouskýmu jezeru na velkou houseparty. A nebo možná ještě pokývají kšilty když se ve Stuttgartu rozjíždějí na světlech při nočních pouličních závodech do 55 km/h. Co vy, zdravíte nějaké další lidi kolem v autech, nebo jste anonymní jako když protážíte temnotu tunelu metrem a jen pozorujete, do chvíle očního kontaktu, pak se rychle zaměřit na někoho jiného… A dokola si číst oškubaný letáčky na dveřích.

Majitelé jakých aut jsou podle vás nejvíc v pohodě? Napadá mě třeba krásné jméno Lotus, sraz Atomů, Radicalů, X-Bow a dalších. Ale záleží, jestli se budou chtít bavit s náma, co jezdí toyotami z 80. let a jsou věčně zasnění. Když ta fantazie je tak rozmanitá!

Musím říct, že velkých srdcařů najdeme zřejmě několik i mezi příznivci francouzských vozů. Pohodlné kočáry, láhev vína, bagety a chřest na zadních „křeslech“ a poklidné pohupování krajinou. Pokus ta autíčka žijící v Zemi galského kohouta naučit závodit byl v podstatě téměř neúspěšný do té doby, než se předvedla alpina A110. Ale to jsem trochu ulít – jeden člověk mi nedávno zcela vážně vysvětlil, proč se zamiloval do citroenu béiksa po dvou dnech ježdění: „Ostatní auta přijedou, zastaví a furt stojí. Kdežto citroušek (opravdu to řekl!) přijede, zaparkuje, lehne si a odpočívá…“ bylo to super, ležel jsem smíchy, ale bohužel trochu bezcitnej a napadlo mě hned dodat: „no a potom už se nemůže zvednout zatímco ostatní odjedou.“ Ale neudělal jsem to. Protože pán fakt ty káry miloval a já to respektoval. A takovou leštěnku BX, co měl, jsem nikdy předtím neviděl… a fungovaly všechny čtyři polohy podvozku… :)

Za poslední měsíce jsem viděl spoustu krásných starých aut, hodně sporťáků a pár pěkných supersportů. A je povznášející na ně myslet. Prostě přitahují… nezávidím majitelů fakt, že ta auta mají, naopak, já jim je přeju… jsem rád, že je vídám jezdit! A mám jen jedno přání, chvilku se svézt… Nechat prohřát, zpřátelit se, vyjádřit respekt a vyrazit na nespoutanou jízdu… Jet tak rychle, jak budu věřit ve vlastní přežití, s jasnou a čistou hlavou. Jestli vám teď začala prolétávat JMÉNA (nikoliv názvy) aut snů a představy vašich společných zážitků, jste tu správně… A jestli ne, tak čtěte dál i tak, třeba se ještě zasmějete přicházejícím myšlenkám.

Konečně začalo jaro a země se probouzí…nechte se nabíjet energií přírody a slunce, pořádně se protáhněte a proberte, začíná rok 2012! Doufám, že se máme všichni na co těšit… koukám do kalendáře, ve kterém jsou u čísel obrázky různých starých aut… a nápisů, třeba Mille Miglia nebo Le Mans, to zní také velmi dobře! Zažít atmosféru… člověk by chtěl vidět všechno! A přitom si nestačí vychutnávat to, co vidí kolem sebe.
Když se ale všechno zkloubí, podaří se. Když se jde za svým snem, což nikdy nepřestávejme dělat. Myslím na zážitky, představuji si je…a věci se roztočí a najednou to funguje. I díky tomu vám brzy přihraju jízdní dojmy z nové Toyoty GT86… Nová hachi je tu a my se dočkáme návratu naší legendy pro pár poblázněnejch kluků z celýho světa, který viděli stejný filmy a četli japonský komixy.

Pokud z tohoto textu neplyne žádné ponaučení, příště to možná napravím. Jsem rád, že jsem si u vás mohl vyjádřit pár myšlenek a ulevit hlavě! Příště pokračujeme, takže stay honest and get a life!

Like!