Feature: pohárovka

Zkouším kliku zadních dveří. Jde trochu ztuha, nicméně zámek povoluje a zpřístupňuje interiér vozu. Místo sedáků nalézám pár trubek a popruhy bezpečnostních pásů. Závodní kupé jsou fajn, závodní sedany však také mají cosi do sebe.

Domácí Škodu jsem v mládí vnímal okrajově. Všude tehdy jezdily koncepčně zastaralé čtyřdvéřové sedany jen stěží evokující úroveň předchůdce z šedesátých let v podobě 1000MB a Favorit ani Forman mi tep nezrychlily. Posléze jsem začal poznávat závodní minulost značky a množství modifikací – v prvé řadě samozřejmě 130RS a další varianty kupé jako 200RS, novější 160RS (byť se jednalo o produkt Metalexu) nebo háčkový Rapid; vizuálně méně atraktivní sedany mne samozřejmě neminuly. Docela sympatické mi přišlo, kolik udělají jiná kola a poupravení blatníků na jinak nepříliš sportovně působících modelech. Nadšení ze závodních škodovek (60./ 70./ 80./ a vlastně i 90.let) mne neopouští.

Takže když jsem zahlédl rozestavěný vůz inspirovaný pohárovkou ze začátku osmdesátých let, nešlo odolat a domluvil jsem se s majitelem na nafocení. Předlohou je tedy upravená Škoda typové řady 742 jež vznikla v roce 1980 jako dostupné a konkurenceschopné nářadí pro okruhový Pohár zemí socialistického tábora (PZST) – i když se jednalo o pohárové závodění, soupeřily v něm různé vozy východního bloku se srovnatelnými parametry vycházejícími z třídy A. Vozy bývají označovány jako 120L/A nebo 120L Racing.

Pohárovka se držela klasické škodovácké koncepce – řadový čtyřválec s objemem nákupní tašky (1196ccm nebo 1300ccm pro mistrovskou třídu A2) byl umístěn vzadu, pohon zadních kol. Výkon měl lehce přes sto koní kolem osmi tisíc otáček, točivý moment dosahuje podobné hodnoty při 5000 otáčkách/min. U vyššího objemu byly výkonové parametry asi o 10% vyšší. Muší váha auta byla ještě snížena maximálním odlehčením a hmotnost 750kg zahrnuje i vestavěný ochranný rám.

Celý „vizuál“ pohárovky je postaven na širším postoji, nafouklých blatnících, závodních kolech a nižší světlé výšce. Když si auto prohlížím, upoutá mne absence nárazníků, rozměrný spoiler na přídi a příčný výfuk bez tlumiče vzadu, vedle kterého ještě vykukuje zpod motorového prostoru chladič. Bílá barva a pouze pár nálepek podtrhuje syrové vzezření vozu. Na internetu je dohledatelných jen pár původních záběrů srovnatelného (nejúspěšnějšího) typu, se kterým jezdil Petr Samohýl a řada nepatrně výkonnějších pohárových 120LS. Tu lehce rozpoznáte podle dvojnásobného počtu světlometů na přídi.

Konstruktéři závodních škodovek se sice museli držet předpisů, aby splňovali danou třídu, ale znamenalo to, že všechny vozy vypadaly stejně pod kapotou, ne navenek – rozšiřující prvky nebyly povinné, přední spoiler mohl mít otvory pro chlazení brzd, odstraňoval se druhý stěrač, atd…

Pod zadní kapotou se nachází třináctistovka s necelou stovkou koní, má upravenou litinovou hlavu válců, leštěné kanály, upravené spalovací prostory a větší sací i výfukové ventily.

Zatímco exteriér působí jako variace na sériový model, v interiéru nezůstal „kámen na kameni“. Zadní lavice šla ven stejně jako sedadlo spolujezdce, zmizely původní výplně dveří a veškeré čalounění s výjimkou palubní desky. Místo toho se dovnitř nastěhoval rám a hasící přístroj, řidičovo křeslo bylo vyměněno za skořepinu se závodními pásy, přístrojovce vévodí otáčkoměr spolu s budíky teploty a tlaku a pár kontrolek, jenž našly místo i na středové konzole.

Vůz začal Jiří stavět v roce 2013 a celá práce byla dokončena v roce následujícím. Jedná se o repliku speciálu, se kterým v sezónách 1981 a 1982 Jiří závodil na tuzemských kopcích, od dalšího roku potom mohl jezdit i na okruzích. Auto není děláno jako přesná kopie s dobovými prvky, ale jako funkční reminiscence pro současné závody s vypsanou třídou historických vozů – jako je třeba EDDA Cup. Jméno „Pavla“ na předních blatnících odkazuje na současného řidiče, resp.řidičku, kterou je dcera Jiřího. Je parádní vidět, že se benzín v krvi dědí a na staré závodní škodovky se prostě nezapomíná…


tagy: , ,
Like!