Galerie: Osobní setkání s AE86 v Ósace

Kluci v poslední době nešetřili fotkami těch starých plechů, které všichni tak milujeme a respektujeme, i když víme, že nás mohou stát manželství, dost možná i rozum a stoprocentně všechny úspory. Úspory, které samozřejmě měly být na vše ostatní jenom ne na tu kraksnu. Už jsem to snad jednou někde napsal, ale vždy si na to vzpomenu, když se jedná o Corollu.

Ať si to chcete přiznat nebo ne, tak tahle velmi schopná stařešina vás bude hodně těšit a hodně srát. Tohle vím spíš z vyprávění několika majitelů než z vlastní zkušenosti a samozřejmě to můžeme aplikovat na jakékoliv auto staršího vydání, ale Corolla je v tom prostě fakt dobrá. Tak tedy, potom, co jsem viděl, jak kolegové zmákli Enjoy86, rozhodl jsem se přiložit ruku k dílu a dodat pár fotek k tématu z mého skoro měsíčního pobytu v Japonsku. Jedné noci jsem totiž po toulání se noční Ósakou narazil na cestě domů na krásný exemplář červeného Kouki Truena. Hned mi to vyrazilo úsměv na tváři a byl jsem rád, že vlaky na místní Tanimachi lince v té době už nejely a já musel jít pěšky.

Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Unavený, zpocený, s očima skleněnýma z těch všech neónů, nicméně sluch mi ještě dobře slouží, a tak když v dáli slyším povědomý zvuk, zpozorním. ‘Ta je co?’ Ptám se sám sebe nahlas poté, co ji spatřím. Tyhle monology jsem měl až příliš často. Další věc, která mi proběhne hlavou je, že bych možná už mohl začít používat tu věc, co držím v ruce. A tak neváhám ani o vteřinu déle a snažím se nastavit co nejoptimálnější parametry na svém Nikonu.

Mám padesátku, takže na blbnutí s kompozicí nemám čas, a tak jdu k silnici, kleknu si na pravé koleno a ‘střelím’. Fotka nevyšla špatně, ale auto se mi do záběru nevešlo celé, a tak rychle přemýšlím, kam se posunout, abych mohl zabrat celé auto. V tom se ale stalo něco nečekaného.

Atsushi, majitel Truena, mě totiž, tak jako asi dalších dvacet podivně se na mě dívajících Japonců, velmi rychle u silnice zpozoroval, ale na rozdíl od nich bez váhání hodil blinkr a zaparkoval svoji krásku hned vedle mě. ‘Sakra on si snad se mnou chce pokecat? Nebo chce, abych tu fotku smazal? Snad jenom bude chtít, abych smazal SPZ.’ Hlavou se mi šíří zvláštní panika. Tu ale Atsushi rychle uhasí. Hned potom co vystoupí, začneme přes Google translate komunikovat a já zjišťuji, že čím víc kolem toho Truena chodím, tím víc si ho chci vyfotit někde bokem s ikonickým ósackým pozadím. Potom co jsem mu asi pětkrát řekl jak ‘sugoi’ tahle Toyota je, se tedy snažím domluvit sraz.

Google Translate funguje skvěle, ale bohužel to taky znamená, že se dozvím nepříjemnou zprávu. Shodou okolností totiž Atsushi brzy odjíždí na obchodní jednání do Tokia a přesně v době, kdy se vrátí zpět, já zase opouštím Ósaku a namířím si to tam, odkud se vrátí. A tak nám brzy dochází, že tahle noc je na dlouho ‘ta’ noc a oba si nahlas, typickým japonským povzdechem, ‘postěžujeme’. Poté mne tedy Atsushi poprosí, abych udělal ještě pár snímků, načež jak už je mým zlozvykem, samozřejmě zapomenu na motorový prostor.

Pár uklonů, ‘arigato gozajimašta’ a ‘thank you’ následuje a už je tahle krásná červená Corolla zase nastartovaná. Má před sebou ještě asi hodinu cesty na jeden vzdálený sraz, kterého se nemohu zúčastnit. Poslední úklon, poslední fotka a ‘ja ne’ (see ya). ‘To je ono’ říkám si zase nahlas, tohle je jeden z těch momentů, proč jsem sem přijel.

tagy: , , , , ,
Like!