Report: Historic Vltava Rally & Rally Šumava 2013

Posléze to tak nebude vypadat, takže jen pro pořádek: původně jsem chtěl udělat jeden post, ale byl by moc dlouhý (tedy hlavně bych ho dával dlouho dohromady), a tak budu dubnový víkend 19. – 21. servírovat postupně. Geniální je, že tento úvod bude ve finále až u posledního postu aka prvního dne… co už…

Historic Vltava Rally

Den jedna. Hodně brzké vstávání po hodně krátkém spánku. První raní metro kombinuje nespavce, pracanty a blbce cestující na rally. Přestup do vlaku umožňuje částečně dotáhnout budíkem přerušenou činnost. Po pár hodinách a dvou třech přestupech stojím u shakedownu a doufám, že jsem neudělal úplnou blbost. Shakedown není povinný – kdo a kolikrát se na něm objeví, je trochu záhadou. Úsek vypadá moc pěkně. Sice je celý na rovině, ale kombinuje rychlé i pomalejší zatáčky; první půlka od startu se jede na otevřené a přehledné silnici mezi poli a loukami, druhá, kratší, polovina, je obklopena stromy a keři, silnice je navíc o něco užší. Široké smyky ani průjezdy na hraně nečekám v žádné z pasáží a tak volím raději malebnější část testovací erzety blíže k cíli. Po krátkém čekání prořízne vzduch zvuk motoru. Historického. Závodního. Italského. Béčkového (asociace s béčkovými filmy není na místě). Je patrné, že si jezdec zatím osahává trať a místo ostrého ryku se z výfuků line symfonie značící spíše spodní spektrum otáček. Ouvertura dostává jasnější pokračování, když začne mezi stromy probleskovat červená barva jedinečné karoserie Lancie 037 Rally. Jestli bych měl vyjmenovat tři důvody, proč jsem se sem vydal, všechny odpovědi by zněly „037″ (paralela s „42″ čistě náhodná… nebo ne?). Zanedlouho po prvním voze se, v někdy více, někdy méně pravidelných intervalech, pouští do testování povrchu a techniky i další jezdci. Není jich mnoho (odhadem tak 20-30% startovního pole), fajn je, že shakedown absolvují hned několikrát. O zábavu je tudíž postaráno. Každý průjezd znamená zrychlení, každé zrychlení rovná se jadrnější zvuk motoru a intenzivnější snahu zadní nápravy chovat se autoritativně. Historici postupně opouští scénu a nastupují soudobé vozy v rámci MMČR. Rychlost ani nasazení nechybí, nicméně nějak to není ono. V duchu se tak nořím do myšlenek na další zastávku mé klatovské cesty – náměstí, kde má proběhnout slavnostní start. Ceremoniál je mi ukradený, zásadní bude přítomnost všech závodních speciálů a jejich posádek.

A tak o pár hodin, cestu vlakem a krátké bloudění městem později postávám na náměstí poblíž skvostu v podobě nulatřicetsedmičky zaparkované vedle devětsetjedenáctky a užívám si možnost jen tak zbůhdarma čučet na vůz a vše si v klidu prohlédnout. Pár minut před oficiálním začátkem se jedna z příjezdových ulic každou chvíli rozeznívá trochu jiným malebným zvukem motoru a náměstí nabírá vzhled jako při startu rally před pětadvaceti či třiceti lety. Procházím náměstím tam a zpátky a pořád kontroluji přibývající vozy. Řidiči i spolujezdci z různých koutů Evropy vypadají jako staří známí a centrem města se line angličtina, němčina, norština, italština a … ok, i čeština. Snažím se počkat na všechny startující, ale čas kvapí, takže dělám poslední fotky právě dorazivší Legacy, balím aparát a vydávám se na hodinu a něco trvající procházku směrem RZ. Na příjezdu do centra mně ještě míjí posádky jedoucí na náměstí – dvojice Sierr, Favority, stotřicítky a hlavně krásná Giulia a Escort Mk2 českých posádek. Hluk města nechávám za sebou a, podle plánu, nabírám směr na druhý závodní úsek dneška (a první plnohodnotnou erzetu).

Historic Vltava Rally, Porsche 911 Carrera

Trochu jsem váhal, jestli raději nevyrazit na tradiční Činovský okruh, ale ona tradičnost a ještě více vstupné, mně odradily. Raději jsem zvolil pasáž na úzkém asfaltu kousek za startem, mimo obce, trošku kopečky, bohužel žádný les. Buď jdu moc rychle nebo jsem špatně odhadl vzdálenost, nicméně hodinu po opuštění náměstí, přicházím k vymlíkovanému místu s několika diváky. Celý úsek mezi vesničkami vypadá lépe, než jsem čekal – zatáčky jsou podobného charakteru jako na shaku, akorát nahozené na kopci, takže volím stejnou strategii pozorovacích stanovišť alá „chvíli tady, chvíli tam“. Předjezdci s sebou přináší déšť, který se měl podle původních prognóz snášet celý den. Jak všichni víme, výkonné zadokolky si s deštěm rozumí přímo skvěle, úzká silnice je k této kombinaci také jak stvořená. A teď vážně. První přijíždí 037 v tradičních Martini barvách (pozdější vítěz celého závodu) a je znát, že v těchto podmínkách bude hrát hlavní úlohu opatrná práce s plynem a volantem. Zatáčku projíždí v klidu, na výjezdu dává mírné kontra a až pak motor na krátkou dobu vykřikne, aby byl hned vzápětí utišen před pomalým a nepřehledným esíčkem. Špička absolvuje levou zatáčku, kterou mám v hledáčku, prakticky totožným způsobem a já se přesunuji právě k onomu esíčku. Zjišťuji, že je, vedle závodníků, nepřehledná i pro fotografy, takže přecházím a měním úhly záběru. Déšť sílí a já se vracím ke svému původnímu stanovišti, odkud se přesunuji na českou část Historic Vltava Rally ještě o něco níž. Fordy, Porsche a Lancie střídají Fordy, Škodovky a Alfa Romeo, kombinovaně fotím a kryji aparát před deštěm. Po posledním voze přichází krátká pauza a následuje startovní pole Rally Šumava. Neprozřetelně jsem se rozhodl navštívit divácké místo, ke kterému se šlo dostat i přes výběrčí poplatku přímo po silnici. Jeden by skoro myslel, že takové místo bude divácky atraktivní a přizpůsobené pro větší pohyb osob. Namísto toho jde o nezajímavou odbočku, do které jde hodně špatně vidět. Řešení? Obcházím deset metrů mezi dvěma pozorovacími místy čtvrtkilometrovou procházkou vesnicí, nacházím skulinu mezi diváky a akreditovanými fotografy, objektiv vytáhnu na max a snažím se ulovit aspoň nějaké záběry. Jde to, ale dře to. Auta jezdí, pocit z shaku se nezměnil, všude kolem je mokro a přestává mě bavit jedinec, který neustále leze do záběru. Během předokolek jdu hledat lepší místo, ale nenacházím, takže jen experimentuji s časem závěrky a po posledním, sloupcem vodní tříště doprovázeném, autě balím proch_anou techniku do proch_aného batohu a jdu stihnout poslední vlak. Cestou se mi ještě honí hlavou, že jsem rád, že jsem se jakémukoliv placení vstupu vyhnul. Ne snad, že bych byl škrt a nemám nic proti vybírání vstupu, jen si myslím, že by pak měl být divákovi nabídnut i jakýsi komfort pro sledování nebo pohyb podél RZ. A ještě jedna věc. Každým rokem se dostávám na čím dál tím méně rally. Nějak ztrácí kouzlo, pořádně nevím proč, ale ten úpadek tam prostě je. Jen doufám, že se v dohledné době dostanu na něco, co bude mít v názvu slova jako „historic“ a „rally“. Tam to kouzlo zůstává pořád a díky své auře nabírá na intenzitě.

tagy: ,
Like!