Japonské sporťáky, které možná neznáte vol. 2

Minulý týden jsme nakousli téma sportovních aut, která si Japonci syslili pro sebe a která tak i přes svou genialitu upadla v zapomnění. V dnešním pokračování budou převažovat spíš veteráni. Ale to není vůbec na škodu, aspoň budete vědět co všechno si můžete přivést a přihlásit na veteranské spz.

Toyota Corolla AE111

Asi jste už všimli, že celý svět zbožňuje Toyotu Corollu AE86. V prvním díle jsme se zmínili o generaci starší Corolle TE71, kterou sice moc lidí nezná, ale které AE86 vděčí za vše. Dnes si představíme druhou stranu spektra, která je podle nás stejně dobrá, ale jako všechny ostatní Corolly je i ona schovaná ve stínu 86. Řeč je o modelech Corolla Levin BZ-R a Sprinter Trueno BZ-R z let 1995 až 2000 prodávaných pouze v Japonsku.

V čem je tak dobrá? Odpovíme vám otázkou: víte, proč je první generace Hondy Integra Type R jedna z nejlepších předokolek v dějinách? Tak přesně kvůli tomu je dobrá i AE111. Vážila jen lehce nad 1000 kg a měla stejný litrový výkon (i když „jen“ z 1.6). Ale někdo v Toyotě usoudil, že nikdo mimo Japonsko o auto nebude mít zájem a tak se nikde jinde neprodávalo. Dovede si představit co by to udělalo za randál, kdyby se u nás v 90. letech objevila?

Toyota Sports 800

Pohleďte, máte před sebou první sportovní auto, které kdy Toyota vyráběla. Nenechte se touhle fotkou zmást, „Yota-Hachi“ byla opravdu miniaturní, vážila jen 580kg, široká byla stejně jako Mini Cooper a na výšku měla ještě o 20 cm míň. Do širšího podvědomí se dostala až poslední dobou, když se na ní Toyota začala odvolávat ve svých tiskovkách o nové GT86 jako na jednoho z předchůdců. 800 měla totiž pod kapotou také boxer, i když jen dvouválcový a vzduchem chlazený.

Design auta má na svědomí Japonec, kterého si vypůjčili z Datsunu a který za války navrhoval bojové letouny. I když se prodávala pouze v Japonsku, tak Toyota vyrobila z celkových 3100 kusů asi 300 s volantem nalevo pro Okinawu. Ta byla totiž tou dobou ještě stále okupovaná Američany a jezdilo se tam na „jejich“ straně.

Mazda RX-2 a RX-3

Mazda RX-7 byla svého času jedno z nejlepších řidičských aut, které jste si mohli v Japonsku pořídit. Její poslední generace FD3S byla obzvlášť nadčasová a vypadá dobře i dnes, nemluvě o tom, že si jí můžete bez problémů přifouknout na 400 koní a víc. Novější RX-8 má také relativně dobré jméno a zdá se, že v tom Mazda bude i přes problémy s emisemi pokračovat. Víte ale, že její posedlost sporťáky s Wanklem začala mnohem dřív?

První velké úspěchy oslavili se svým kupé RX-2 na začátku 70. let, kdy vzali rodinný sedan střední třídy Capella, udělali z něj kupé a pod kapotu dali svůj nový dvourotor 12A s výkonem 130 koní. Nově vzniklá RX-2 byla jedna z mála, která dokázala na okruzích potrápit i tehdy nezničitelný Skyline GT-R. Nebylo to ale poprvé, kdy Mazda něco takového udělala. Stejný recept použila už v roce 1968 s kupé Familia.

Chvilku po uvedení RX-2 přišla mazda i s menším kupé RX-3, které v roce 1972 překazilo Skylinu jejich 50. výhru v kuse a do roku 1976 vyhrála více než 100 závodů. A nejlepší na tom je, že na RX-3 narazíte s levostranným řízením i u nás.

Suzuki Cappuccino

Slyšeli jste někdy o Kei cars? Je to třída miniaturních aut v Japonsku, která mohou být maximálně 3,4 metru dlouhá a pod kapotou mohou mít maximálně tříválec o objemu 660cc. Za taková auta se platí mnohem menší pojištění a daně a také ve většině Japonska nepotřebují certifikát o tom, že je máte kde v okolí zaparkovat. Ano, to vše potřebujete při vlastnění auta v zemi vycházejícího slunce.

Drtivá většina Kei aut jsou nudné krabice a nebo směšně malé dodávky, ale v 90. letech bylo pár automobilek natolik odvážných, aby vyrobilo i Kei sporťáky. Jedním z nejznámějších je Suzuki Cappuccino, jehož tříválec měl dvě vačky a turbo. Výkon byl omezen na 64 koní, ale motor šel bez problémů přifouknout na 100. A to je při váze 750kg, pohonem zadních kol, samosvorem a rozvorem o 2cm větším než má Mini je docela slušný, ne? Pokud vás tenhle prcek oslovil, můžete ho sehnat i v Anglii, kam se dovezlo přes 1000 kusů. Moc bych tyhle prcky nepodceňoval,.

Mitsubishi Galant FTO

Stejně jako byla RX-3 menší odnoží RX-2, tak i Galant FTO bylo menším bratrem Galantu GTO, o kterém jsme psali v prvním díle. Původní platoformu Galantu uřízli ve fabrice o 12 cm, což v kombinaci s motory o výkonu okolo 100 koní zaručovalo dostatek zábavy na místních kopcích. Dnes už si na FTO nikdo nevzpomene, ale byly to právě tyhle levné sporťáky spolu s Nissanem Sunny, díky kterým se obyčejní Japonci začali zajímat o blbnutí za volantem.

Isuzu Bellett 1600 GT-R

Nejznámější sportovní kupé od Isuzu bylo 117 Coupe, ale Bellett GT-R z roku 1969 nezůstalo příliš pozadu. Šlo o omezenou hardcore verzi již tak populárního Bellett GT z roku 1964, do které ve fabrice namontovali DOHC 1.6 z již zmíněného 117 Coupe. GT-R bylo sice velice úspěšné na okruzích, ale to nás vůbec nezajímá. Tohle auto milujeme hlavně kvůli tomu, že ho prodávali s černou kapotou.

tagy: , , , , , , , , , ,
Like!