Japonské sporťáky, které možná neznáte vol. 4

V předchozích dílech o neznámých autech z Japonska jsme si představili modely, na které můžete s trochou štěstí ještě pořád narazit. Dneska pro vás ale máme pár lahůdek, o nichž občas nic neví ani sami Japonci.

Tommy Kaira ZZ a ZZ-II

Něco kolem 650 kilo, 180 koní z SR20 uloženého uprostřed a stovka za čtyři vteřiny. Získali jsme vaší pozornost? Přesně tohle vzniklo v roce 1995, když se jeden z nejstarších japonských úpravců TommyKaira rozhodl postavit vlastní auto. Bylo vyráběné v anglickém Norfolku a v roce 2000 dostalo o pár koní a střechu navíc v modelu ZZ-S. V roce 2001 se dokonce objevil prototyp nástupce ZZ-II, který měl uprostřed uložený RB26DETT přifouknutý na 550 koní, ale vše kvůli nedostatečným prodejům zkrachovalo. TommyKaira zbankrotoval, prodal vybavení továrny do vedlejší vesnice bývalému zaměstnanci Lotusu a ten auto prodával do roku 2005 pod jménem Leading Edge 190 RT.

ASL Garaiya

TommyKaira skončilo po krachu v rukou Autobacs, největšího japonského prodejce autopříslušenství. Ten značku zachoval a nechal jí dál fungovat jako úpravce, ale výrobu vlastních aut přesunul pod novou značku Autobacs Sports Car Laboratory, zkráceně ASL. Jejím prvním (a zatím jediným) počinem je omlazené ZZ, tentokrát pojmenované Garaiya. To se dokonce objevilo i na okruzích v sérii Super GT, kde s ním jezdí tým ARTA, který Autobacs z poloviny vlastní (a ve kterém mimochodem závodil s NSX i Keiichi Tsuchiya).

Toms T-01

Podobného ražení jako předchozí dvě auta je i následující T-01. Tu postavila závodní dílna TOM’S ke svému dvacátému výročí v roce 1994. Stejně jako předchozí TommyKaira je i konstrukce T-01 založená na monokoku se spletí železných trubek vpředu a vzadu jen s tím rozdílem, že ZZ je z hliníku a T-01 z mixu karbonu a laminátu. Stejný materiál byl použit na karoserii, jejíchž dveře se vyklápí vzhůru a pod kterou najdete dvacetiventilový 4A-GE původně z Corolly AE101. To vše při váze 700 kilo.

Suzuki Alto Works

Tak a teď zpátky nohama na zem, i když těch miniaturních aut se budeme ještě chvíli držet. Jak už jste si mohli přečíst, v Japonsku existuje třída malých kei aut, ve které občas můžete narazit na hodně velké zvrhlosti. Pár jsme si jich ukázali už v minulém díle, ale to byla teprv špička ledovce. Vedle všech těch naprostých nesmyslů jako je Autozam AZ-1 existuje i řada jiných malých aut, která vás řádně proženou a přitom do nich i něco málo naložíte. Asi nejznámějším ostrým a zároveň normálním kei autem je Suzuki Alto Works. To existuje už od roku 1979, ale v ostrém provedení Works se objevilo poprvé v roce 1985 a bylo prvním, co dosáhlo legálního stropu výkonu 63 koní. Mělo něco nad 600 kilo, turbo pod kapotou a k tomu jste si mohli připlatit za pohon všech kol. Je to jako když strčíte Evo do pračky a omylem jí zapnete na 70 stupňů.

Honda City Turbo

Stejně na hlavu postavená je i Honda City Turbo z roku 1982. Ta je sice taky miniaturní, ale nebyla od začátku plánována jako kei car a proto se nemusela držet omezení výkonu a objemu téhle třídy. City Turbo vznikla tím, že syn Soichira Hondy a zakladatel značky Mugen chtěl po vrtání se v motorkách zkusit prorazit i ve světě dvou stop. Vzal proto tenhle malý hatchback, rozšířil ho a na jeho dvanáctistovku přivařil turbo, čímž z ní vydoloval rovných sto koní. Další rok se v nabídce objevila i verze s mezichladičem a pár dalšíma úpravama s výkonem o deset koní větším. Stejně jako auta výše vážila i City Turbo v rozmezí 700 až 750 kilo.

tagy: , , , , , , , ,
Like!