JDM 101: Super silhouette

Kroutíte hlavou, když koukáte na fotky gran-chan a bosozoku aut a nedokážete pochopit co za šílence to vymyslelo? Tady máte trochu historie o závodní třídě z přelomu 70. a 80. let, ze které to všechno vzešlo. Vítejte ve světě Super Silhouette závodů.

Nejdřív trochu historie. Japonské Super Silhouette vycházely z FIA skupiny 5, konkrétně z její poslední revize platící mezi lety ’76 a ’82. Ta sama o sobě fungovala už od roku 1966 a v různých podobách jste v ní mohli vidět i legendární Porsche 917 a podobné placky, ale v té době šlo spíš jen o další ze škatulek, kam vměsnat podobná auta s různě velkými motory.

Ta hlavní změna přišla právě v roce 1976, kdy skupina 5 dostala přívětek „Speciální produkční vozy“ a dovolila závodit všemu, co mělo původní kapotu, dveře, střechu a blok motoru z nějakého produkčního auta. Asi si dovedete představit, jaký prasárny se začaly dít v závodních dílnách jednotlivých automobilek, když inženýři zjistili, že nic víc splňovat nemusí.

Netrvalo dlouho a na okruzích se začaly objevovat nesmysly jako osmisetkoňové Porsche 935, takže asi chápete, jak moc benevolentní tahle skupina byla. Karoserie sice musela být stejně široká jako jejich sériová předloha, ale o šířce blatníků, spojlerů a kol nebylo ani zmínky. To je taky důvod, proč všechny ty Skyliny a Silvie vypadají tak šíleně. Zkrátka a jednoduše mohly.

Konkrétně v Japonsku se Super Silhouette závody jezdily v rámci série Fuji Grand Championship od roku 1979. Jako jeden z prvních domácích strojů v této kategorii se představil Datsun Bluebrid 910. Ten měl pod kapotou čtyřválcový DOHC dvoulitr s označením LZ20, obřím turbem a výkonem 570 koní. To má sice dneska každá lepší upravená Supra nebo GT-R, ale tehdy to bylo víc než měly F1…

Vedle 910 se na startu rychle objevila i okruhová Silvie S110 a S12, ale šlo spíš jen o trochu odlišnou karoserii na stejném rámu. Velkou novinkou ale byl Skyline R30 v roce 1982, který závodní legenda Masahiro Hasemi dostal toho roku dvakrát a v další sezoně pětkrát na nejvyšší stupeň vítězů.

Svoje želízko v ohni měly i další automobilky, i když už neměly takový úspěch jako Nissan. Toyota postavila Celicu LB Turbo na základě RA22, se kterou se vydala závodit do německé série v letech ’77 a ’78. Tam ale neměla moc štěstí, a tak se v dalším roce vrátila do Japonska, kde závodila pod hlavičkou TOM’S. Pod kapotou měla dvoulitr postavený na základě 18R-G a s výkonem 560 koní.

Podobně na tom byla i Mazda se svou první generací RX7 s označením 252, 253 a 254. Ty se zase pokoušely o úspěch na 24h Le Mans, ale většinou se jim nepodařilo ani dojet. Jednu z nich měl na starosti i Susumu Koyama z JUN, ze kterého se posléze stal jeden z nejuznávanějších úpravců aut v Japonsku.

tagy: , , ,
Like!