Jízdní dojmy: Toyota GT86 neboli nová Hachi

Zdravím vás! Ač trochu pozdě, mám tu pro vás jízdní dojmy z Toyoty GT86, snad vás zaujmou, potěší či inspirují… Enjoy!

Nejdřív první info. Pak koncept. Čekání. Zdržování, trochu strach. Ladění. Napětí. Pak konečně premiéra. První jízda. A realita – test na oblíbených okreskách! Autařské nebe…

Jak lehce se to dá udělat, stačí pěkná zatáčka. S vytočenou trojkou na plné brzdy, krájet pečlivě centimetry asfaltu, zabořit příď při přípravě útoku. Pak rychle dvojku, cítíte ránu kardanem do diffu, která proniká skrz kůži až k nervové soustavě, pustit spojku, gumy hvízdnou, ťuknout o brzdu a pak pomalu, jemně, ale důrazně přidávat plyn. Boxer se zvedá a k točivému momentu se přidávají i koně, volant už je v lehkém kontra, plný plyn, úhel se zvětšuje a GT86 ladně krouží oblouk… Nádhera! Dílem okamžiku je korekce směru, stačí ubrat plyn a auto se čitelně srovnává a vyráží kupředu s novým nadšením, za doprovodu skvělého, sytého tónu, který vychází zpod kapoty, nikoliv masivních koncovek výfuku. A pak znovu!

A takhle by to šlo pořád. Zkouším dlouhou, táhlou zatáčku, na plnou trojku, v rychlosti kolem 140 km/h. Hachi se zaklekne a přesné řízení neustále švitoří o předních tlumičích, pneumatikách, asfaltu… Na výjezdu přichází lehká přetáčivost, pak decentní power slide a je pouze na vás, jak moc necháte zadní část vybočit ze směru předních kol… Tak neuvěřitelně citlivé a vyvážené chování jiné současné auto z běžné produkce nemá, tolik mi připomíná skvělou AE86! Sedí se uprostřed, takže pohupování příjemně nastaveného podvozku není otravné, přes výmoly přejíždí s jistotou, stále na asfaltu, bez rázů do karoserie, s klidem a jistotou, bez hloupého uskakování.

GT86, neboli nová Hachi, je zkrátka skvělým autem pro řidiče. A není to přemotorovaná, těžká mrcha, ale naopak lehká baletka, která vás nezruinuje. Má obyčejné pneumatiky v normálním rozměru, běžné brzdy, tlumiče a atmosférický dvoulitr, který si dle stylu jízdy řekne o 8 až 11 l/100 km. Nic hrozného, vzhledem k nabízené protihodnotě. Motor má navíc skvělý zvuk, kombinace Subaru a Toyoy je z něj cítit a ochotně se nechá vytáčet až do 7200/min, kde má česká předváděčka nastavený omezovač. V nízkých otáčkách mu něco malinko chybí, ale střed otáčkoměru už nastupuje s razancí, kterou tolik chcete. A pak opakovat, znovu a znovu volit jeden z šesti krátkých drah převodovky (mimochodem, Hachi můžete mít i s automatem, tedy pokud jste úplný debil a ještě za to zaplatíte 40 000 Kč…). Líbí se mi, že hachi jede tak akorát, není to raketa, o to přece nejde. Není přemotorovaná a podle všeho to vypadá, že 200 koní je pro hmotnost 1250 kg tak akorát. Navíc věřím, že motor prostě vydrží a bude fungovat léta. A o to také jde. Ačkoliv, když vidím ty upravené Hachiny se šestiválci ze Supry, které se začínají objevovat… No, je težké udržet fantazii na uzdě.

Ač s elektrickým posilovačem, řízení je přesné, tuhé a citlivé, s dostatečným odporem, který přináší nejen jistotu, ale posunuje hranice zábavnosti směrem k autařskému nebi plného klikatých okresek. Nevím, co mě baví víc, jestli jezdit stopu nebo klouzat skrz zatáčky, jakoby byly vysněným kluzištěm bez omezení, ale jedno vím jistě – ESP je vždycky off. Kouzelné tlačítko stačí tři vteřiny podržet a cesta radosti se otevírá. A to je možná jediná výtka, mělo by si vždycky po mém vklouznutí do sportovní, nízko usazené sedačky a stisknutí startovacího tlačítka pamatovat, že se mi nebude plést do řízení!!! Je totiž celkem citlivě nastaveno a mód VSC sport je celkem nudný. Ačkoliv u vlastního auta tento problém člověk snadno vyřeší…

Zpátky k autu a jeho auře výjimečnosti. Ta bezprostřednost a čitelnost, která se s přibývajícími kilometry za volantem dostavuje, je tak návyková, že nebudete vůbec sledovat malichernosti jako je například čas či spotřeba paliva. Kufr je tak akorát, po složení sedadel se sem vejdou čtyři 17tky obuté do semislicků. Skvělé je, že každý další kilometr s Hachi vás učí. Učíte se cítit a vnímat, degenerace ze spotřebních aut pomalu mizí a vaše mysl se pročišťuje. Mlha otupělosti se zvedá a smysly opět ostří. Každý další průjezd je přesnější, tvoje práce na volantu a s pedály sebevědomější, výuka, která posouvá řidičské schopnosti do netušených levelů. A pak, až budou zadní pneumatiky dostatečně zahřáté a klouzavé, přichází čas na ruční brzdu. Ta je podobně jako spojka pro opravdové chlapi!

První velký drift se udál, když jsem projížděl vracák směrem z kopce, tehdy poprvé jsem totiž pohladil spojku a Hachi se odvěčila okamžitým ustřelením zádi. To okamžitě vyvolalo plné kontra a lehké ubrání a jakmile jsme byli opět na tenké lince rovnováhy, opět plný plyn. Nádhera, a já si myslel, že už nikdy nebude auto, které by tohle dokázalo!

Má vůbec konkurenci? Pro nás, nadšence a pacienty, kteří věří, že správný sporťák má motor vepředu podélně a pohon zadních kol, asi ne. Jelikož stále věřím, že jsme správní nadšenci, kteří nekoukají na televizní reklamy a hromady oteklých MPV a SUV považují za pojízdnou, degradující a otravnou bílou elektroniku, je Hachi bezkonkurenční. Ne, že by neexistovala auta, která vás budou bavit. Ale prostě není žádné další takhle “normální”, které by to umělo. MX-5 je čím dál víc holčičí, ačkoliv je milá a řídit jí je příjemný relax, ale chybí jí několik věcí – doladěnost podvozku, charakterní motor, samosvor v základu a střecha. A Genesis? Ne, je totiž úplně tupej na řízení, proti hachi působí jako redneck ve flanelový košili z McDonaldu s pokřiveným výrazem v kontrastu s krásnou geišou. A navíc – buď má turbo a nebo hrozně žere. Zetko také postupem času příliš přibralo a z 370Z navíc není vidět. A je dražší. Další dobrá zadokolka za 800 tisíc? Nějak nevím, BMW už radost z řízení někde zapomnělo před pár lety a Mercedesu o ní nikdy nešlo. A Japonci prostě přestali vyrábět normální sporťáky pro normální kluky, kteří by mohli po nocích vesele čmárat po asfaltu a teď se tomu vrací. Jsem velmi rád, že jsem se této resurekce dožil! Hachi je tématem číslo jedna na všech novinářských prezentacích, mnou dříve oblíbené hot-hatche úplně ztrácejí na přitažlivosti a já se jen těším, až si budu moct zase půjčit tu oranžovou krásku.

Teď jsem zrovna zaslechl zprávu, že Nissan chystá nové Hachi konkurenci. No to se dalo čekat!!! Místo aby soustředili prachy na vývoj godzilly, mohlo tu normální SX s dvoulitrovým turbem být už dávno! Alespoň, že se stojaté vody pohnuly. O tom, co vznikne z kombinace Mazda/Alfa Romeo zatím těžko mluvit, řečí měli Italové vždycky plnou pusu, ale například úchvatná Alfa 4C s motorem uprostřed se stále jen promenáduje na přehlídkách ve formě konceptu. Každopádně toyota má teď náskok. Nová Hachi je opravdu skvělá a navíc je to normální auto, žádná zbytečnost, žádná zbytečná hmota (před uložením tlumičů vepředu dokonce chybí karoserie, je tam jen plastový podběh…), turba, elekroniky poskrovnu. Vyhodil bych tu obrazovku uprostřed jinak nádherné palubní desky a možná si dal hezčí kola. A budu úplně happy! :)

Cena je příjemná, příplatky ignorujte a za 800 000 Kč máte společnici každodenní zábavy, která neumí nudit, ani kdyby chtěla. Sportovní Toyota se konečně vrátila a Japonci to dokázali – přivedli na svět normální auto, které vás bude učit, jak se vlastně jezdí se sporťákem. Naše dlouhé čekání je a konce a my jdeme vymyslet způsob, jak jí mít. A nebo se s ní alespoň projet – zkoušejte všechny cesty, pár desítek jich letos v ČR bude. Děkuji!

Kdo chce vidět fotky, nechť se plynule přesune na fotoalbum Ondry Kroutila, se kterým jsme novou Hachi nafotili pro AUTO7…

A poznámka pod čarou – po týdnu s GT86 a 700 najetými kilometry jsem se minulý pátek vrátil ke staré dobré AE86. A víte co? Normálně mě nová Hachi učila řídit, protože se starou teď děláme úplně jiné věci než dřív… Mnohem lépe si mi řídí a víc si dovolím hrát s hranici rovnováhy. Zajímavé, to jsem fakt nečekal. A také už vím, že by se mi pro AE86 hodilo tak 40 koní navíc… :) ale netrvám na tom, však uvidíme.

tagy: ,
Like!