Autoideas: Jsme ještě dobří řidiči?

Znáte to sami, každý si z nedostatku sebereflexe a jen malé touhy učit se něco nového myslí, že je ve všem nejlepší. Vlastní chyby přes ego nevidíme, ostatní jsou „blbí“, když nás chtějí o něčem poučovat nebo nám radit.

Ale pojďte si trochu sáhnout do svědomí… Stačí se podívat jen samotné řízení auta. Být řidičem není zdaleka samozřejmé a více než polovina lidí, kteří se pohybují automobilem, vlastně ani řidiči nejsou.

Situace je ještě horší, než jsem si myslel. Stačilo mi dneska pozorovat dva nejmenované kolegy, motoristické žurnalisty. Nebudu se tu rozepisovat o tom, že si nemyslím, že by měli psát o autech jako je nová GT86, úplně mi totiž stačilo sledovat jejich několikaminutový souboj s výjezdem z řady aut. Bez odhadu, přemýšlení, ale i selského rozumu. Jejich show na několika metrech čtverečných trvala několik minut a mě fakt mrzí, že můj telefon neumí dělat videa. Tohle by na youtube byla bomba…

Zrovna o nové Hachi tento jeden koleg prohlásil, že je hrozně zákeřná a neřiditelná (když ji vrátil nabouranou). No, jsem schopen tolerovat fakt, že každý má svůj názor, ale tohle? A pak si vezměte, že to vyjde v časopise. Takový test by měl psát člověk, co umí normální, živočišnou zadokolku ovládat…

Problém je především v tom, že jaksi dost degenerujeme. Vidím to i sám na sobě – denně v jiném novém autě, které mě místo posunování vlastních hranic a radosti z jízdy přináší tak maximálně informace o tom, kde je co rozkopané. Nebo mi řekne, že bych si měl dát kafe, jsem prý unavený… A vzápětí zhasne na semaforech… Sami si vyrábíme blbuvzdorná auta.

Opravdu hodná, blbuvzdorná. Většina současných předokolek se v zatáčce, pokud to přeženete, zachová následovně – nejdřív je čím dál víc nedotáčivá, hrne se po čumáku. To pokračuje do té doby, než zasáhne ESP. To bývá někdy benevolentní, někdy zase otravné. Hezky ho mají nastavené třeba současné Alfy, hrozně Korejci (kde jde alespoň vypnout). ESP zasáhne tím způsobem, že přibrzdí kola. A to nejen přední, ale spíš účinněji ty zadní. To z toho důvodu, aby blbějším předokolkám zabránilo v touze po přetáčivém smyku. Ano, čtete správně, při přesunu hmoty v zatáčce na brzdách k tomu má mnoho aut zejména s jednoduchou, vlečenou zadní nápravou tendenci. Třeba u nové Škody Rapid, což je všeobecně plečka na základě staré octavie, to jde celkem snadno. Mě to bavilo, ale pro cílovou skupinu nedělních hřbitovních turistů to jistě vhodné není.

Poté, co ESP uklidní situaci a „bezpečně“ vám přibrzdí, auto zase trochu zatočí. Nedotáčivost je hodná, čitelná a blbuvzdorná. Kdežto přetáčivost? Zatímco naši rodiče ještě patří ke generaci žigulíků, mají s ní bohaté zkušenosti. V minulosti bylo vždy přirozené překonát některé úseky přetáčivým smykem. Ten byl pomocníkem, nikoliv strašákem. Předek řídím volantem, zadek plynem ne? Například ve Finsku ještě nyní v rámci autoškoly absolvují 15-17 letá děcka 12 hodin (nebo kolik) jízdy smykem!!! Tomu říkám trénink, ne nějaká zkouška na parkovišti, ale plnohodnotná škola s hlavním předmětem o chování auta za limitem! Přetáčivý smyk, kontra volantem podle úhlu ustřelení zadní nápravy, práce na volantu, s plynem, vyjímečně brzdou. Dřívě běžná praxe, dnes zákeřné chování!

Auta jezdila smykem snad od té doby, co byla vynazelena, možná už v době, kdy v Anglii platil tzv. praporkový zákon. Mimochodem víte, co to je? Byla to skvělá „vychytávka“ – v roce 1865 nařídili, že před každou „silniční lokomotivou“ tedy i prvními automobily, musel ve vzdálenosti nejméně 60 yardů kráčet muž s červeným praporkem. Tím byla motorová silniční doprava ubita až do roku 1896, kdy tu blbost konečně zrušili. No zpět k tématu.

S masivním rozšířením aut se „skvělým“ uspořádáním vše vepředu se umění smyku začalo vytrácet. Mnoho lidí našlo v automobilu smrt kvůli tomu, že jejich vůz s motorem před přední nápravou nedokázal zmást fyzikální zákony a prostě nezatočil. Krize přišla už v 80. letech mezi běžné automobily, v 90. letech pak i mezi sporťáky. Sportovní vozy pro normální lidi s klasickým uspořádáním pohonu nahrazovaly hot-hatche. Nikoliv nezábavné, ale již nepřinášející řidiče ten
požitek z jízdy řízeným smykem.

Když už jsme u toho řízení, co cit ve volantu? Umění cítit, jak se kola pohybují, jak reagují pneumatiky na různé druhy asfaltu, co se zrovna děje? Tolik informací umějí klasická auta dodat! A učí nás, neustále učí zdokonalovat se v řízení. Protože život je vývoj, škola, my se učíme. Ve všech oblastech.

Všichni dnes musíme být maximálně unifikovaní a stádovití, takže jezdíme tím, co nám automobilky vyrábějí a prodávají. Je to smutné, ale každý z nás to zažívá. Takže každý den nevědomě generují naše smysly používáním navigace v blbuvzdorných autech. Nesmířím se s tím, že se z aut stal převozník, nudný, nezajímavý kus železa, který je dokonce škody umýt. Nebudu automobil, ten stroj vzešlý z lidského umu, touhy, zkušeností, nápadů a inspirace nikdy považovat za neživou hromadu materiálu. Vždyť v něm trávím tolik času…doma taky nebudu mít všechno šedivý a na elektriku, svíčku přece ještě zapálit umím, mám pastelky, čtu spousta knížek, trénuju manuální zručnost, nevolám instalatéra když se něco rozbije. Nechci se valit provozem s hamburgrem u huby ve stříbrné octávce a poslouchat k tomu Leoše Mareše, chci barevný a vzdušný interiér, motor bez start-stop systému, zadní náhon bez ESP, chci se neustále zpepšovat, učit sám sebe, učit se odvaze, ale i pokoře v případě, že to ještě nejde. Chce to trénink, nemachrovat u chatu a místo slintání nad videem z druhého konce světa hledat nejbližší kopec!

Mám to štěstí, že jsem díky své práci zažil už několik různých škol smyku v různých podmínkách. Učili mě o chování auta opravdu hodně, zejména gumaři. Jejich akce patří k nejlepším, půjčí skvělá auta, nasadí svoje gumy a předvádějí, co je všechno možné. Když mě maník ve starším vyrámovaném BMW poprvé hodil na klopené dráze ve 150 km/h do driftu ručkou a ukazoval, jak hledá rovnováhu, byl jsem jako v nějakém vidění. Ale po celém dni už jsem to dělal sám a hledal na svém chování chyby. Hned jsme to konzultovali. S 911 GT3 RS člověk nejezdí každý den (tedy některý člověk určitě jo…), ale když jsem mohl s vypnutým ESP na portugalském okruhu zkoušet tenkou hranici těsně za neutrálním chováním tohoto famózního auta a do interkomu se mi hrnuly informace od vedle sedícího testovacího jezdce Michelinu, byla to škola k nezaplacení. To samé losí testy, kluzná plocha, okruh s různou výškou vodního sloupce, krizové brždění… Proto doporučuji, pokud můžete, investujte do sebe, do svého umění řídit. Pomůže vám to nejen v samotném řízení, ale získáte i více životní sebedůvěry, která je také velmi důležitá.

Takže veřejně protestuji – nechci propadnout zrovna z předmětu, který mě baví nejvíc! Proč jezdit skvělými vozy jen vyjímečně, jak za odměnu a celé týdny trávit v nudné předokolce, která mě akorát otupí? To budu raději rozvážet zboží ve starém volvu! Místa je v něm dost a bokem to s dlouhým kombi jde krásně. A vydrží všechno, karburátor si v případě potřeby vyčistím sám a nebudu muset hledat nejbližší bosch-servis s diagnostikou.

Dejte nám víc aut jako je GT86, MX-5 nebo i ten proklatej Genesis, objevujme, kupujme stará jednoduchá auta, jsou dneska skoro zadarmo. Pojďme hledat rovnováhu, zkoušet přetáčivost, řítit se zatáčkou smykem. Nejdřív bude záplava adrenalinu to jediné, co vás bude zajímat. Později zjistíte, že své pohyby můžete vědomě ovládat a svou jízdu vylepšovat. Podle citu, přirozeně. Učte se jezdit, ať nejsme stádo alespoň v oblasti, kterou tak milujeme…

„It´s all about balance,“ řekl jednou jeden usměvavej dědek z druhýho konce planety. Kurva měl pravdu! :)

Like!