Legendy: Kei Office

Značky přicházejí a odcházejí. Ať už jde o výrobce sušenek, které si občas koupíte na benzínce nebo výrobce podvozků, které si montujete na své Silvie, na trhu zůstávají jen ti nejsilnější a ostatní dříve nebo později spláchne vlna času. V tomto článku vám ukážeme někoho, kdo měl nakročeno stát se Snickerskou podvozků na driftování, ale dnes na něj pamatují už jen nostalgici jako na sojové řezy.

O tom, že šlo o opravdu velké jméno svědčí fakt, že za ním stála na drifty osoba v Japonsku nejpovolanější: Keiichi Tsuchiya. Popularita „Drift Kinga“ začala koncem osmdesátých let raketově růst spolu s oblibou jízdy bokem jako takové a protože je Tsuchiya nejen závodník, ale také vychytralý obchodník, dal si jedna a jedna dohromady a začal na své popularitě rychle těžit.

To se projevilo v mnoha směrech. Začal se každý měsíc ukazovat v časopisech a ve videomagazínech Best Motoring a Option a sem tam se objevil v nějakém tom filmu o pouličních závodnících jako je série Shuto Kousoku. K čemu si ale dělat jméno, když ho nemáte lidem na čem prodat? Netrvalo tedy dlouho a na světě se objevila Tsuchiyova vlastní značka dílů: Kei Office.

Stal se z ní okamžitý bestseller. Každý chtěl být stejně dobrý jako Tsuchiya a to bylo samozřejmě možné jen když máte jeho podvozek, že. Je ovšem pravda, že nešlo jen o plané reklamní řeči spojené s lehčím kultem osobnosti po vzoru Kim Ir Sena. Podvozky od Kei Office byly podle všeho opravdu prvotřídní a měly za sebou plnohodnotný vývoj na okruzích a v neposlední řadě také Tsuchiyovo know how.

Řadu podvozků doplnila hromada dalších doplňků jako kola, pár kusů laminátů a nebo doplňků do interiéru. Pokud driftování a japonskou scénu hltáte podobně jako my, tak jste všechny tyhle věci najednou mohli vidět v legendárním videu Drift Bible z poloviny 90. let, kde Tsuchiya vysvětloval všechny možné techniky jízdy bokem za volantem Kei Office Silvie S14.

Ta samá se objevila v nespočtu dalších videí jako třeba tady, které si vzácně můžete pustit v relativně dobré kvalitě a s anglickými titulky vloženými v Youtube. Na konci třetí minuty jen tak mimochodem uvidíte důvod, proč nebyl Tsuchiya mezi ostatními závodníky v JTCC a dalších sériích příliš oblíbený. Když mu totiž teklo do bot, tak se nebál soupeře popostrčit víc než je zdrávo.

Středobodem všeho byla malá dílna v Naganu, jedné z nejhornatějších částí Japonska a tudíž místa s hromadou nekonečných klikatých okresek v okolí. Je tomu už deset let co se její dveře nadobro zavřeli, ale stále stojí olepená starými „Keiichi“ logy a samolepkami dalších výrobců dílů, které v té době zrovna letěly. V dnešní době se na ní jezdí spousta lidí dívat jako na památník starých dobrých časů, kdy se polovina mladých Japonců bavila auty a ne chytrými mobily a hentai pornem. My ani vy se tam asi nikdy nedostaneme, ale můžeme se na ní podívat aspoň díky Google Street View.

Konec značky přišel v první polovině nového tisíciletí poté, co Tsuchiya pověsil svou profesionální kariéru závodníka na hřebík. I přes náš poněkud pochmurný úvod ale není všechno ztraceno, i když Keiichi svou značku v roce 2005 prodal. Nový majitel jí sice přejmenoval na DG-5, ale stále se drží stejného konceptů, se kterým Kei Office vzniklo. Tedy vyrábět ty nejlepší podvozky pro driftery. Původní obchod a dílna Kei Office je už zavřená, ale továrna DG-5 sídlí jen o pár dílen dál a Tsuchiya jim do podvozků stále kecá, což je nejspíš dobrá věc.

P.S.: Doufáme, že si těch fotek vážíte, trvalo nám tři hodiny než jsme je ze všech těch japonských webů vydolovali…

tagy: , ,
Like!