Legendy: Mid Night Club

Nedávno jsme se tady pozastavili nad japonským filmem Wangan Midnight, který se točí kolem závodů na dálnicích vedoucí kolem Tokya. Vypadá to, že vás tohle téma zaujalo, tak se na něj podíváme trochu zblízka a představíme si skutečný Mid Night Club.

Kde začít? Vezmeme to úplně od začátku pro ty, kteří netuší o čem je vlastně řeč. Kolem Tokya vede rozsáhlá síť okružních dálnic s mýtnými branami nazvaná Shuto Kōsoku („Metropolitní dálnice“). Když japonská ekonomika zažívala v 70. letech boom a čím dál víc lidí si mohlo dovolit pořídit auto jako koníček, tak se i tady stejně jako ve zbytku země začali objevovat první pouliční závodníci.

Nejoblíbenějším úsekem dálnice těchto závodníků se stala část vedoucí podél pobřeží mezi Tokyem a Yokohamou zvaná jednoduše „Pobřežní dálnice“, neboli Wangan-sen. To je také název, který se pro tyto závody zažil nejvíce. Nejoblíbenější byl především díky desetikilometrové rovince vedoucí na východ od Daikoku přes umělé ostrovy místního přístavu a průmyslové oblasti. Asi si dokážete domyslet k čemu takové místo po nocích vybízelo.

Mezi největší ikony závodící na Wanganu je považován tým Mid Night Club působící od roku 1987 do roku 1999. Šlo o velice uzavřenou skupinu těch nejlepších a v neposlední řadě také nejbohatších závodníků, kteří při závodech pravidelně přesahovali hranici 300 km/h.

Klub byl velice uzavřený, místa srazů nebyla veřejnosti nikdy známá a jediné dostupné informace pochází z dobových časopisů, kterým se jednou za čas podařilo nějaké to auto popsat. Z těch také pochází většina těchto fotek z testování na dnes již nepoužívaném oválu Yatabe.

I přesto měl v určitou chvíli údajně až 75 členů, tvrdé jádro však tvořilo jen zhruba 30 lidí. Mezi nimi byly i šéfové ikonických úpravců jako Top Secret, MCR nebo RE Amemiya. Hodnota většiny aut daleko přesahovala hranici několika milionu korun. Například fialová 911 vlevo na fotce nahoře měla odbržděno 610 koní v době, kdy šel celý svět do kolen z 470 koňového RUFu Yellowbird. Růžová 911 uprostřed na tom byla podobně, ta pro změnu pocházela z dílny AbFlug.

V začátcích tvořily členskou základnu víceméně jen 911 a jen občas se někde objevila JZA70 Supra či R31 Skyline. S příchodem R32 GT-R v roce ’89 a nové Supry a RX7 v první polovině 90. let se ale vše změnilo a Wangan postupně ovládly domácí značky. Jednu takovou 800 koňovou R32 od Pentroof si můžete prohlédnout zblízka v tomhle videu.

Ještě před příchodem nové generace japonských sporťáků se ale našli srdcaři, kteří stavěli stroje jako třeba tohle 280ZX s L28 převrtaným na 3.1 litru, dvěma turby IHI a vstřikováním, Ohlins podvozkem, Brembo brzdami a řadou dalších prvotřídních dílů. Ani si nechci představovat kolik tohle v 80. letech muselo stát. Víc se o tomhle konkrétním Z můžete dočíst tady.

Jako jeden z prvních západních novinářů ukázal Mid Night světu Jeremy Clarkson někdy kolem roku ’95 ve své reportáži o japonské automobilové kultuře. Tady je drobný úryvek, kde se věnuje drifterům a od poloviny třetí minuty také Wanganu.

Konec klubu Mid Night přišel v roce ’99, když se jim během závodu připletl do cesty ožralý bosozoku motorkář, který si s nimi chtěl zazávodit, ztratil kontrolu a kromě sebe zabil i dalšího motoristu, který se mu snažil vyhnout a skončil ve sloupu. Zní to trochu paradoxně, ale klub si údajně vždy zakládal na bezpečí ostatních motoristů a po této nehodě se ihned rozpustil.

tagy: ,
Like!