Modely 101 – AE86 část. I

„Začal jsem kreslit auta a stavět jejich modely, protože jsem jako malý snil o tom, že si jednou postavím vlastní závodní auto.“ Každého přivedlo k autům něco jiného, ale je zajímavé, kde všude a v jaké podobě se tahle láska projeví. Ať už se jedná o lidi, kteří staví auta, jezdí v nich závody, píší o nich či je kreslí, všechny spojuje nějaká forma vášně k těmto podivným věcem na kolech.

To je i případ modelářství plastikových aut. A protože mezi sebou máme jednoho vynikajícího modeláře, ukážeme vám s jeho pomocí tenhle mikrosvět zblízka na jednom speciálním projektu, na kterém v poslední době pracuje. Víc už vám prozradí sám Madish.

Přes těch 11 let co jsem u modelů ta vášeň trochu vykrystalizovala a nabrala určitých podob. Kromě fascinace motorsportem jsem se začal kolem roku 1999 zajímat i o japonská auta – hlavně kvůli tomu, jak furt vyhrával Mäkkinen s jeho Evo ve WRC. Díky tomu jsem si pak začal stavět i modely japonských aut. Co ale taková modelařina obnáší? Co to vůbec je? Co je k tomu zapotřebí a jak to vypadá?

Toyota AE 101 – JTCC 1992 s legendárním Sekiyou za volantem

Lexus SC430 Super GT 2006 – tady zase řádila legenda Akira Iida

Subaru Impreza WRC 2003 – Solberga, který vždy obouchá auto není nutno představovat.

Většina z vás asi někdy viděla stavění modelů – ať už letadel, tanků, náklaďáků, figurek či jiných. Někteří například také skládali papírové modely z jednoho časáku z dětství či sem tam složili nějaké to letadlo. Vesměs funguje stavění modelů na podobných jednoduchých základech. Dostanete základ a ten si složíte a nabarvíte do hotového modelu.  Zároveň jde zde většinou důraz na pečlivost a jemnou motoriku. Všechny druhy modelařiny mají pak toto společné – cílem je se modelařinou bavit a užívat si jí. To, že to někteří hrotí a dělají každý detail dle reálných fotografií, aby vyhráli nějaký mistrák, to už je jejich problém :)

Stavění modelů aut se oproti jiným modelům (letadla, tanky) vyznačuje tím, že je zde větší důraz na kvalitně zvládnuté lesklé plochy jako je například karoserie. Jelikož i laik pozná, co je pěknej lak a co je na prd lak, je to u modelů aut většinou stěžejní prvek. Zde to závisí z části na chemii, barvách a náčiní, ale také hodně na zkušenostech a šikovnosti. Co nás ale zejména zajímá je to, že ke stavebnicím aut se vydává i velká hromada doplňků. A co se nevydává, to se prostě dovyrobí. Proto je úžasný sledovat, co se s modelama dá všechno udělat. Buď si postavíte svojí zmenšenou verzi reálnýho auta nebo uděláte od podlahy nějaký brutus, který nikdo nemá. Je libo třeba Silvia S13 se střešním křídlem, ale old skool dvou barevnou karoserií a koly s výplety? Není problém, kola se dají sehnat a střešní křídlo se dovyrobí. Zde byla třeba inspirace u Super Sillhouete Skylina, ale převedená do modernější podoby

Nebo je libo Wangan zetko s bodykitem od Top Secret a koly Advan RS?

U obyčejných plastových modelů dochází ke tvorbě stavebnice tak, že se nejdřív vyrobí v továrně velké kovové formy, do nichž se pak vstřikuje plast. Po zatuhnutí toto vytvoří pověstné „rámečky“ či „stromečky“ s díly. Proto je u plastikových modelů většinou popis, že jde o „injected-plastic kit“. Existují i resinové modely, kde si většinou snaživec vysochá základ ručně sám a pak ho odlije z resinu. Každým odléváním se forma trochu opotřebuje, protože při vytahování odlitku z formy dochází k odtrhávání drobných částí formy,  a proto existuje jen určitý omezený počet resinových odlitků z 1 formy. Většinou jsou takové modely hodně dražší, těžší na zpracování, ale zase reprezentují auta, který nejsou pro velké továrny na plast moc zajímavé nebo se k nim nedostanou přes licence. Další možnost je se na to vykašlat, sehnat si výkresy a všecko si udělat úplně sám z plastových destiček a náhradních dílů.

A jelikož pak závisí na přístupu modeláře, je možné si ve zmenšenině postavit téměř cokoliv. Ke stavbě se používá pak plastový model jako základ, ale k němu i další plastové destičky ke tvorbě dalších dílů, plech a železo ke tvorbě jiných dílů a všemožné materiály a ptákoviny, které se vám válí doma a šly by využít na modelu. Víte například o tom, že z antény od rádia jde po nařezání dělat dobře koncovka výfuku? Navíc i zde platí, že u modelařiny si každý do modelu otiskne svůj vlastní přístup a styl. Například já dávám ještě jako poznávací znaménko vyrobenou šlupku od banánu ze tmelu k zadnímu oknu :)

K modelaření je většinou pár základních pomůcek, bez kterých to také jde, ale je to v dnešní době zbytečně komplikované. Mezi ně patří určitě skalpel na řezání a tvarování dílů. Různé druhy smirkových papírů a různých brusných materiálů pro začišťování dílů, tvarování bodykitů až ty ultra jemné pro finální leštění laku. Různá lepidla, maskovací pásky, barvy, řezáky, rydla a pinzety. V základu si ale člověk vystačí hlavně se skalpelem, lepidlem, barvami, štětcem a brusnými materiály. Pokud se chce člověk posunout dál, už jdou na řadu stříkací pistole, kompresory, rydla, řezáky a pilky, dvousložkové tmely, spreje či leštící pasty.

Abyste ale dostali lepší vhled do toho, co taková modelařina obnáší a jakou to potřebuje zručnost, rozhodli jsme se začít seriál s modely. Během léta budeme stavět Toyotu AE86 Levin a na ní si ukážeme základní postupy! V příštím díle se tedy podíváme na stavebnici a první kroky u staveb. V článku jste mohli vidět fotografie modelů, které jsme postavili s kamarády tady v ČR s naší Facebook skupinou 1:24 Cars.

tagy: , , ,
Like!