Autoideas: Naleštěno a rozleštěno

Tak tentokrát zase něco o autech… Kdo z vás trochu sleduje veteránské dění, jistě si všiml, že během posledního víkendu (23.-25. Března) se konaly dva zásadní německé výstavy. Retro Classic ve Stuttgartu a Techno-Classica v Essenu. Nevím, proč je udělali obě ve stejný termín, ale je to zřejmě nějaká móda – u nás byly také dvě výstavy motorek ve stejný čas (v Praze a Brně) a tak se klidně stalo, že třeba Honda na výstavišti v Praze vůbec nebyla zastoupena. Čemu se divit, když máme dvě ankety o auto roku nebo dvě volby miss (nevím, jestli to je ještě pravda – televizi nemám už pět let). Trochu to připomíná Berlín, kde mají také všechno dvakrát, včetně opery, národního divadla a kdečeho ještě.

Jelikož jsem viděl výstavu ve Stuttgartu již třikrát a pak už se mi to včetně kocovin ze sobotní Retro Night dost opakovalo, jel jsem letos do Essenu. Čekal jsem, v čem to bude jiné, zajímavější, odlišnější…

Essen je větší, to je pravda – letos tam bylo 1200 vystavovatelů, což je sakra dost, odhadem zaplnili areál více než 3000 veterány. Jenže po několika hodinách procházení mezi auty mě začalo něco trochu hlodat. Za prvé, Němci jsou závislí na svých mercedesech a porsche, takže na výstavě byly stovky těchto aut. Rád se na ně podívám, ale tohle už bylo příliš – přijdete do haly, kde napočítáte třeba dvěstě devětsetjedenáctek… už jsem je ani nefotil. Už takhle je pro ně tohle auto zbytečně předražený (vzhledem k velkým počtům vyrobených kusů, nikoliv schopnostem!) a navíc okoukané. Potkávám je zkrátka všude. U mercedesů je to podobné, je jich všude moc. Chápu, že obojí je německá pýcha a my bychom osobně byli také nadšeni a hrdí, kdybychom mohli na výstavách prezentovat spousty naleštěných tater a pragovek, ale situace je jiná. Pro kluka z Sudet až moc noblesy…
A tím se dostávám k hlavnímu bodu tohoto příspěvku. Ačkoliv současným hitem ve veteránské scéně jsou tzv. barn finds, tedy auta nalezená kdesi ve stodole, kde odpočívala pár desetiletí, v Německu to stále ještě neplatí. Stánky firem byly zaplněny jejich typicky „dokonalými“ renovacemi. Ono je to na první pohled okouzlující, když vidíte úplně naleštěného starého mercedesa, který nemá nikde šmouhu po oleji a jehož chromy září bez jediného škrábance, protože jsou nové. A auto zřejmě ani nikam nejezdí, jen stojí a nechá se fotit. Ale na druhý pohled vám začne něco vadit. Mě osobně se tyto přerenovovaná auta nelíbí – vždyť takhle dobře je nevyrobili ani v továrně! Ztrácí to pro mě zajímavost, původnost, vyprchává příběh. Vždycky čuchám do interiéru starého auta a co cítíte tady? Vůni nové kůže. Ta směsice potu, starých lepidel, ošoupaného čalounění, oleje, benzinu a lidských tužeb zmizela a byla nahrazena modernou. Kouzlo mizí, ale Němci jsou nadšení. Mezi tisícovkami aut jsem našel jen jednoho zajímavého malého austina, který byl v původním stavu. Lehce orezlý, ošoupaný, sem tam smítko, jak by řekl jeden kolega. Líbil se mi skoro nejvíc ze všeho, protože byl autentický a věřil jsem mu úplně všechno. Kdybych si mohl vybrat, čím se projedu, chtěl bych řídit jeho (no to možná trochu kecám, ještě tam byla lehce zašlá Lancia Flaminia… ).

Přerenovovaná auta se v Essenu prodávají za velmi přehnané ceny a ty zbastlená taky. Čekal bych, že na výstavě budou ceny právě zajímavější, je velký výběr a lidé jsou ochotni utrácet – ostatně vždyť je to celé ohromný byznys. Ale opak je pravdou – poslední série E-Type coupe v americké verzi s V12, tedy to, co nejmíň chcete, stálo dvakrát tolik než všude jinde. A ještě byla auta zprasena. Ani vám nemusím říkat, jak se mi ježily chlupy, když jsem viděl nabídku firmy prodávající elektrické posilovače řízení do veteránů… dokážete si tohle dát do svého Ferrari 250? Helmut či Gerhart asi jo – těm bych se tak akorát vysmál, ať raději přestanou řídit, když neumějí utočit volant v normálním autě.

Celkové dojmy jsou tedy rozporuplné. Pokud jste ale podobnou výstavu nikdy neviděli, nemohu než doporučit – uvidíte totiž auta, která jste pravděpodobně nikdy neviděli. Týká se to jak starých závoďáků, sportovních aut, ale i běžných modelů starých 100 let nebo i nových supersportů. Letos bylo k Esssenu opravdu téměř všechno, ikonická ferrárka, lamba, alfy, jaguary, bmw, buggatky (krásná Atalante nebo i nový Veyron), astony, bentley, rollse, prostě co vás napadne. Velká výstava, kde se uchodíte, ale stále je na co koukat. Jen škoda, že stále jen koukat. Během dne se totiž nějak nic neděje, což třeba neplatí na anglických soutěžích, kde je pořád nějaká show. No jo, Němci jsou holt studení čumáci. Stojí a koukají.

Like!