Report: Circuit Club track day na okruhu Wakefield Park

U nás v tuhle dobu můžeme leda tak tahat za ruční brzdy a doufat, že nás na křižovatce nesejme nějaký rozjařený majitel Fabie, který podcenil přilnavost svých Barumek na ledu. Na opačné polokouli je ale léto v plném  proudu a k němu patří i nespočet různých srazů a okruhových akcí. Na jedné takové v australském Wakefieldu se byl podívat náš Radek a sepsal z ní tenhle vynikající report.

Je začátek nového týdne a s výhledem na přicházející prodloužený víkend se snažím vymyslet vhodný program na dny volna. Nečekaně jsem totiž dostal volno na neděli a pondělí. Snažim se tedy na něco přijít a říkám si, že bych si prošel město a zatoulal se někam, kde jsem ještě nikdy nebyl, zajel na pro mě neznamou pláž nebo možná zavolal pár kámošům a zorganizoval grilování. Pořád mě to ale táhne k autům. Je to nemoc. Nakonec jsem se dohodl s Lisou (majitelka modré Z33) na focení auta nového člena Z Clubu, a to konkrétně stříbrné Z34 s Amuse díly. I přes předpověď špatného počasí stále doufáme, že to vyjde a na pár hodin odpoledne pršet nebude. Plán na neděli je tedy jasný a teď už jenom to pondělí. Skoro už usínám nad myšlenkou toho, že se unudim k srmti, když v tom mi hlavou proběhne „Circuit Club“.

Circuit Club vznikl za účelem umožnění dostat se k motorsportu přes tzv. track days, u nás známé spíš jako volné jízdy. Nejprve se jednalo spíš o srazy kámošů, ale brzdy Circuit Club dostal formu a vypracoval se na velmi dobře organizované srazy lidí, kteří sdílejí stejné nadšení k okruhovému závodění a chtějí si během víkendu odpočinout od pracovního týdne v kokpitu svého povozu.

CC už má za sebou zorganizování více než padesáti srazů a v několika případech se z nadšenců stali závodníci, kteří soutěží na australských závodech jako je Super Sprint nebo Super Lap Time Attack. CC pořádal svůj první 2013 sraz na da se říci domácím okruhu Wakefield Park. Menší, ale velmi zábavný okruh, prostě perfektní místo pro nadšence. Zároveň to ale pro mě znamenalo, že můj perfektní nápad měl okamžitě menší zádrhel. Sám bych se tam nedostal a MHD do takových míst nejezdí. Dvou až tří hodinová cesta autem znamenala, že jsem musel co nejdřív najít někoho, kdo by byl ochotný riskovat několikahodinovou cestu autem jenom proto, aby pak několik hodin stál v dešti a koukal na pár magorů, jak si hrajou na Schumachera. Naštěstí se mi po „inzerci“ na totálně sociální síti povedlo jednoho takového najít. Bryden je můj velmi dobrý kamarád z práce a kromě toho, že sdílí stejné nadšení k fotografii a autům jako já, má v garáži krásnou RPS13. Začali jsme tedy plánovat náš výlet, a když si teď připomenu naší komunikaci, říkám si, že kdyby ji někdo zveřejnil, během minuty by kolem nás obou stáli chlapci v bílých pláštích. Ráno cestou na sraz jsem ještě stále nevěděl jestli vážně jedeme. Vše pak vyvrcholilo na dálnici, když jsme zapomněli natankovat na pumpě, po které následovalo několik desítek kilometrů pouze s odpočívadly a sjezdy. Naštěstí to naše žíznivá 180SX zvládla a po malé pauze a doplnění „tekutin“ jsme si to už zase bezstarostně vrněli směrem na Wakefield. Přestože bylo deštivé počasí, pořád jsme byli velmi pozitivní a věřili jsme, že Wakefield Park bude zázračně od silných přeháněk ušetřen. A to se taky opravdu stalo. Mraky se hnaly po nebi jak při tornádu, ale až na doslova pár kapek jsme byli ušetřeni.

Největším lákadlem prvního okruhového srazu v novém roce byla určitě DC5R Integra postavená týmem JDM Yard. Stavba této Hondy jim zabrala neuvěřitelných osm let. Jistě si říkáte, že je to opravdu trochu moc a já vám to rozhodně neupírám. Kluci ale měli tolik starostí s ostatními projekty, že jim na Hondu zbylo pokaždé jen pár dní v roce. Změna ale nastala minulý rok, kdy si prostě řekli buď a nebo.

Vše klaplo, auto bylo víceméně dokončené a Wakefield Park se zdál být perfektním místem na první „shakedown“. Mohl by se detailně rozepsat, ale myslím, že bude stačit, když vám prozradím, že vše šlo podle plánu a auto šlapalo velmi dobře.

Můžeme se tedy jen těšit na nadcházející World Time Attack Challenge, kde se JDM Yard Honda ukáže v plné zbroji a patřičně připravena. Spatřit jsme mohli další klasiky, bez kterých si snad ani nelze den na okruhu představit, jako Eva a STi…

 

Upřímně jsem ale čekal větší účast těchto vozů, ale možná to bylo právě počasí nebo probíhající svátky, které způsobily nízkou účast těchto čtyřkolek. Silvia S15 je perfektním nářadím na drifty a okruhy a tak pár kousků také nemohlo chybět.

Bohužel jsem byl svědkem něčeho, co nikoho komu benzín voní nepotěší. Jedné z S15 při zdolávání lepších a lepší časů začal unikat olej.


Vše se stalo na okruhu v jedné z prvních zatáček a musela nastoupit úklidová četa.


Mezitím se Nissan vrátil na své místo v garážích, kde jsem se úplně náhodou zrovna nacházel a všemu jsem tak přihlížel.


Po několika minutách strávených pod autem a „v motoru“, několika telefonátech s kamarády mechaniky se rozhodlo, že škody jsou větší než v danou chvíli bylo zvládnutelné a pro dnešek to bylo od této Silvie vše.


Značné zastoupení pak předvedli majitelé Toyobaru/Subyoty 86/BRZ.


Popularita těchto vozů je v Austrálii opravdu vysoká a je dobé vidět, že kromě desítek vozů, které každý týden běžně potkávám v ulicích se jich dá také spoustu potkat na okruhu.

A nechyběly samozřejmě i nejrůznější Hondy…

… A spousta euro mašin – M3, Alfa Romeo, CLK AMG a také třeba Renault Megane Trophy.

Australské koně pak zastupoval červený Commodore s úctyhodným zvukovým projevem.

Nesměl chybět ani oldschool R31 Skyline upravený v okruhovém stylu.

Po necelých třech hodinách na okruhu jsme si řekli, že je na čase se vrátit domů. Paměťové karty naplněné fotkami, naše mozky spoustou informací a také nové kontakty v nás vyvolaly hřejivý pocit dobře stráveného dne.

Po extrémně deštivé cestě do města mě Bryden vyhodil na zastávce u metra. Netřeba zmiňovat styl, jakým se s vámi váš „buddy“ může asi rozloučit. Zvukový projev jeho Nissanu bude místní ještě dlouho strašit.

Rad

tagy: ,
Like!