Report: Spa6Hours * 1/2

Zdál se mi sen. Už několikrát. Stojím u okruhu, kolem mně se prohání hromada závodních aut z šedesátých a sedmdesátých let. Jako by ožily staré filmy a dobové fotky. Probouzím se. Sedím v dodávce, jedeme. Několik poutačů kolem cesty hlásá „Spa – Francorchamps“. Přijíždíme do probouzející se vesnice. Kolem silnice stojí seřazené AC Cobry, opodál Noble a hromada dalších klasických i nových sporťáků. Dnes to nebude jen sen…

Na začátku roku jsem si sepsal seznam závodů, na které jsem nechtěl zapomenout. Čas plynul a já se strachoval srpna a září. Měly to být (a každý rok bývají) nejnabitější měsíce – šampionáty se chýlí ke konci a konec léta/ začátek podzimu je přesně ta doba, kdy se rozhoduje. Ve dvou zmíněných měsících bylo navíc hromada závodů či akcí v dostupné vzdálenosti od tuzemské domoviny, někdy i dvě na jeden víkend, a já přemýšlel, jestli se mi díky děravé kapse a časovému zaneprázdnění podaří vůbec někam vyrazit. Vzdal jsem historické závodní vozy na Nürburgringu, nejedny drifty v Polsku a Maďarsku a nedostal jsem se ani na Reisbrennen. Na konci srpna a začátku září byla veškerá má mozková kapacita zaplněna myšlenkami na stěhování, a tak jsem až zpětně zjistil, že proběhl Goodwood Revival a pozvolna jsem odsouval plány vyrazit na historické závodní vozy do Belgie a doufal, že třeba vyjde Grosslockner GP na konci září.

Když jsem se však v týdnu před belgickým závodem ve Spa dozvěděl od Ondry Kroutila, že se tam chystají a právě plní auto lidmi, zaváhal jsem asi na tři sekundy, abych vzápětí div neškemral, zda mají ještě volné místo ve voze. Vyřízení akreditace a zajištění druhého fotoaparátu i s objektivy pak bylo naprosto nezbytnou nutností.

Cesta nocí pohodová, příjezd nad ránem do obce Francorchamps byl sice pochmurný, ale atmosféra protknutá vysokooktanovým benzínem umocňovala naše nadšení. Krátké dospání se v autě přímo na místě, vyřídit povinnosti a pak už rychle na okruh. Přijíždíme a u jednoho ze stanů na louce u parkoviště stojí silniční R5 Turbo. „Takhle se má kempovat“ bleskne mi hlavou. Parkujeme auto a od okruhu jde slyšet hřmot z prvního zaváděcího kola závodního dne – prvního ze sedmi sobotních závodů. S výjimkou historických formulí 1, jejichž soupeření je dotováno 25minutami, jsou ostatní rozjížďky v rozmezí 30 – 61minut. Vrchol víkendu? Teoreticky šestihodinovka startující v pozdním odpoledni a končící pod rouškou noci, prakticky snad každý druhý závod.

Jestli jsem se kdy chtěl na nějaký okruh dostat, byl to právě legendární Spa – Francorchamps. A teď tu stojím, hledím na Eau Rouge kterou vstříc krátkému, leč prudkému, stoupání letí jedno auto za druhým a nemohu uvěřit co se právě děje. Celý okruh – a hlavně okolí depa – tepe tou skvělou náladou pramenící z hromady parádních aut. Startovní listina zmiňovala kolem 650 startujících. Po chvíli nahlížíme do boxových stání a zažívám to stejné chvění jako minulý rok v Brně na GP Revivalu. Krásné kusy historie, jenž nestojí jak vycpaná zvířata v muzeu, ale naopak stále žijí a čekají až přijde čas jejich závodu, někdo nahodí motor a ony se opět rozeběhnou startovní rovinkou, prosmýknou se těsnou vlásenkou La Source, pak dolů s kopce a po kompresi krátce vzhůru skrz Raidillon do táhlé rovinky Kemmel a dál.

Formule jsou fajn, ale já radši Loly T70, Chevrony B16, Fordy GT40, modifikované Jaguary E-Type, AC Shelby Cobra a především Shelby Daytona a jmenovce od Ferrari, pár různých Aston Martinů a TVR. A nespočet dalších aut. Nevím kam dřív mířit fotoaparátem a snažím se vybírat, nicméně to úplně nejde a cvakám vše kolem. Opouštím boxy, do kterých se ještě několikrát za víkend vrátím a mířím k dráze. Místo Lotusů Cortina z první rozjížďky už probíhá druhý závod a na trati se odehrává těsný souboj Lister Jaguaru s Ferrari na čele závodu, několik tahanic o lepší místo v cíli v průběhu startovního pole, v němž je i krásný Aston Martin DB3S nebo MB 300SL plivající plameny v páru z dvojice bočních výfuků.

Poté belgický asfalt opanují historické formule, po nich cestovní auta různých tvarů a objemů. Oblíbená situace souboje Davida s Goliášem nastává hned několikrát, to když některou z mohutných osmiválcových amerik s emblémem Fordu míjí britská drobotina od Lotusu. Pátým závodem dne je pak téměř pohárové zápolení, kdy čtyřicítku aut tvoří převážně typy BMW E10 vs. Lotus Cortina vs. Alfa Romeo Giulia Sprint GTA vs. Mini Cooper. V prvním kole nalétávají do Eau Rouge v nefalšovaném drift vláčku.

Vrchol dne se však blíží (stejně jako déšť) a na trať míří historické formule 1. V zaváděcím kole začíná pršet, takže zdlouhavému úvodu, i kvůli nutnosti nazout správné gumy, následuje závod na vodě. Vodní tříšť stoupá vysoko nad vozy a některé se v ní zcela ztrácí. Po necelé půlhodině přichází mírné zvukové zklidnění a místo jekotu se z útrob okruhu ozývá směsice zvuků od brumlání přes burácení až k ostrému řinčení. Šestihodinovka začíná.

Jsem na začátku nejdelší rovinky okruhu a tak mě míjí všechna auta vyjíždějící z depa na start. Ohromí mě množství – jako byste vnímali každý z přibližně stodvaceti vozů a i když nejste schopni počítat, víte, že Fordů GT40 jede docela dost (konkrétně 12), ale že to nebude to jediné co vás zaujalo a že nebudete stíhat fotit. Jednoduše: nářez.

Pak nastává ostrý start a celá ta skupina se žene vstříc šesti hodinám. Měl bych husí kůži až na jazyku, ale vzrušení mi to nedovolí a já pln adrenalinu jen zhluboka dýchám a absorbuji tu nádheru. Zabere to trochu času než projede celé startovní pole a za chvíli se vše opakuje znova. A znova. A znova. Zhruba v tento moment předhání nejrychlejší „gétečtyřicítky“ chvost a nastává nepřetržitý provoz. Jestli někdo tvrdí, že je okruhové závodění nudné, doporučuji mu někdy navštívit podobnou akci – mikrosouboje v každém kole, specifické okamžiky taktéž; nasupená, oheň plivající auta na počkání. Nestíhám vnímat čas a postupuji ve směru jízdy. Slunce klesá níž nad obzor, naposled probleskuje skrz stromy a pak kouzlí barvami na mracích. A závodní speciály let minulých stále krouží.

Čím déle se jezdí, tím více jdou vidět důsledky zápolení v podobě pochroumaných karoserií či vztyčených prostředníčků. Světla ubývá a do hry vstupují svítící brzdové kotouče a plameny z výfuků. Tyto momenty se mi vrývají do paměti. Startovalo se kolem čtvrté, po sedmé, kdy se začalo stmívat, jsem za sebou měl pasáže Les Combes, Malmedy a Rivage a ve tmě mířil do nejnižších míst okruhu. Pouhon jsem ještě stihl, kolem deváté přicházím do Fagnes, kde má pouť končí s prvními kapkami deště. V předchozích pěti hodinách jsem viděl pár krizových situací, avšak teď nastává jedna za druhou, to když auta opouští zkrápěný asfalt vždy v nedotáčivém smyku po tečně ven. V ten moment nad okruhem zavlají žluté vlajky. Techniku kryji pláštěnkou, sebe také, nicméně se sílícími proudy vody a moknoucím fotoaparátem i objektivy vzdávám snahu, vše balím a nepříjemným deštěm a nocí putuji zpět na parkoviště k našemu přibližovadlu na hotel. Je potřeba šetřit síly na další den…


tagy: , , , , , , , ,
Like!