Rozhovor: José Lopez z R32taka.com

Jeden z hlavních důvodů, proč existuje tenhle blog, je vás inspirovat. A co je víc inspirující než příběh člověka, který si plní své sny? Obzvlášť v případě, kdy jsou jeho sny stejné jako ty naše. Přinášíme vám rozhovor s José Lopezem z r32taka.com, Španělem, jemuž zbývá pár let do třicítky a který za sebou nechal celý svůj život na Starém kontinetu, aby mohl prohánět svůj vysněný Skyline v kopcích v prefektuře Kansai.

Začněme tou nejočividnější otázkou, která tady každého napadá. Co tě přivedlo k tomu sbalit si všechno co máš a odstěhovat se do Kyota? Je to konec konců hodně velké životní rozhodnutí vzhledem ke vzdálenosti a v neposlední řadě i výrazné jazykové bariéře.

Popsat ty důvody není úplně snadné. V určitém momentě jsem si uvědomil, že když něco chci a mám nějaký sen, tak pro to musím něco udělat. Je fajn bavit se ve svém okolí s lidmi, které taky baví japonská auta, ale žít v Japonsku je prostě něco úplně jiného. Myslím si, že je snem všech puristických fanoušků JDM se tam přestěhovat. Já osobně se za takového člověka považuju.

A proč jsem se k tomu dokopal? Čím jste starší, tím víc začínáte přemýšlet nad tím jak chcete žít svůj život. Já si řekl, že chci prožít své sny před tím než zestárnu. A to je vlastně všechno, co jsem k tomu potřeboval. Něco jsem si našetřil, prodal jsem svůj Civic a Skyline, dal výpověď v práci, koupil letenku a bylo to.

O jazyku mi ani nemluv. Naučit se základy komunikace a dokázal lidem v obchodě, na ulici a tak podobně vysvětlit co potřebuješ není zase až tak těžké. Naučit se číst je ale něco úplně jiného a nejhorší je pochopit všechny variace slušností, oslovení a dalších věcí, které snad v žádném jiném jazyku na světě nemají. Občas mám pocit, že to prostě nikdy nepochopím, i když chodím 4 hodiny denně na kurzy japonštiny. Je to záhul a občas už mám pocit, že dál nemůžu, ale bez naučení se jazyka tu kulturu nikdy nepochopíte a nikdy se pořádně nezačleníte do společnosti.

Hádám, že teď už není cesty zpět, co? Jak těžké bylo obstarat si všechny základní potřeby pro život? Japonsko je sice bohatá země, ale s vysokými platy jsou spojeny i vysoké ceny nájmů, jídla a tak dále…

Ceny v Tokyu a okolí jsou šíleně vysoké, což byl také důvod mého usazení se v oblasti Kansai. Na okraji Kyota je to na naše poměry ještě vcelku dostupné, ale i tak mě samotná škola a pronájem 20metrového pokoje měsíčně vyjdou na 500 eur. Co se dalších základních věcí jako je jídlo týče, tak mě tady pár věcí docela překvapilo. Zaprvé, ovoce a zelenina je tady nepopsatelně dražší. Vařit si normální jídla doma vyjde na skoro stejné peníze jako například chození do fast foodu, kde stojí decentnější menu okolo 600 yenů včetně vody zdarma. Asi nejjednodušší je kupování si bento(弁当)krabiček v conbini krámcích jako je 7eleven a jednoduše si je ohřát v mikrovlnce. Jde většinou o kombinaci rýže a nějakého masa nebo zeleniny.

Lidé si většinou myslí, že si jen stačí koupit letenku do Narity a pak je to otázka jen týdne nebo dvou než si koupí Silvii a začnou s ní oslňovat dívky na místních touge. Realita je samozřejmě někde úplně jinde, občas je problém si vydělat jen na bydlení a jídlo. Jak dlouho to trvá, než se dokážeš usadit a začít dělat to, kvůli čemu jsi přijel do Japonska v první řadě, tedy sednout za volant a začít jezdit?

Mě osobně to trvalo asi šest měsíců. Tedy takhle, svůj Skyline R32 GTS-t jsem si díky našetřeným penězům z domova koupil už po měsíci, ale další půlrok mi trvalo, než jsem se začal seznamovat s místními a získávat kontakty na podobné lidi jako já. Bez nich jen těžko zjistíš kde a kdy se děje něco zajímavého. Jak už jsem říkal, bez znalosti jazyka tady neobstojíš.

Akce na touge tady samozřejmě existují, většina se jich koná hlavně v pátek a sobotu. Pro cizince ale není úplně snadné přijít na to kde a kdy se co koná. Jednou jsem večer narazil na skupinu lidí, která měla očividně někam namířeno, ale nebyli příliš přátelští. Přišli mi jak kdyby byli z Initial D. Naštěstí to ale není pravidlem, je tady spousta lidí kolem aut, kteří jsou v pohodě a rádi s vámi pokecají.

Popiš nám svou R32. Máš tyhle auta očividně dost v lásce, když se i tvůj blog jmenuje podle nich. Měl si při koupi vyhlédnutou nějakou specifickou verzi, nebo ti to bylo jedno a chtěl si vzít první, která se ti líbila, ať už je to sedan nebo kupé, s RB20 nebo RB25 a tak podobně? Jaké s ní máš plány do budoucna?

Víš jaké to při koupi auta je. U těch z druhé ruky nemůžeš nikdy čekat na ten perfektní, vysněný kousek. Původně jsem chtěl čtyřdvéřovou R32, ale nenašel jsem žádný vyhovující kousek, chvilku jsem uvažoval i o atmosférickém sedanu, ale měl jsem příliš obavy o výkon. A tak jsem nakonec skončil u další dvoudvéřové R32. Miluju zadokolky a tak jsem se nikdy příliš nezabýval myšlenkami na GT-R. To je dost specifický výběr už sám o sobě a tak jsem se vcelku přirozeně dostal ke svému současnému černému GTS-t HCR32. Mělo najeto 132 tisíc a bylo úplně sériové až na konverzi z automatu na manuál od předchozího majitele. V tuhle chvíli je na autě Apexi downpipe a test pipe a HKS HiPower výfuk. K tomu mám ještě coilovery Cusco s Greddy pružinami a nějaké drobnosti v interiéru.

Další věci v plánu je šroubovaný rám, skořepina a nějaké oldschool 17″ kola. Pak nová řídící jednotka a intercooler. Nikdy jsem nezastával názor, že k zábavě potřebuješ super auto a tak z auta nehodlám dělat žádný super projekt.

Přijel jsi do Japonska, máš kde bydlet, sehnal jsi auto a jsi připraven si ho začít užívat. Ale jak na to? Sám říkáš, že to bez kontaktů jde ze začátku velmi těžko. Kam se musíš vydat, když se chceš pořádně projet? Okolí Osaky je notoricky známé pro své pouliční závody, ale při něčem takovém budeš v dnešní době hodně riskovat, obzvlášť jako cizinec. V okolí je pár zajímavých okruhů jako Maihan Sportsland nebo Suzuka Twin Circuit, ale to přirozeně stojí nějaké peníze. Hádám, že nejjednodušší je už dříve zmíněné touge…

Zajít si na okruh není nic složitého, je to úplně stejné jako v Evropě. Já zatím ještě nebyl, ale s pár přáteli už pomalu takový společný výlet plánujeme. Jak říkáš, nejlepší způsob jak si užít auto je počkat na sobotní noc a vydat se do hor. Výhoda je i v tom, že tam nejsi sám a můžeš se kochat jak tam jezdí spousta dalších lidí. V neposlední řadě se koná i dost různých srazů, tam je taky vždycky na co koukat.

Když už jsme u těch nocí v kopcích, tak musím říct, že to vážně stojí za to. Když víš kam jet, tak to opravdu vypadá jak ve všech těch videích z netu nebo s nadsázkou i jako v Initial D. Vyjet si kopec nahorů a dolů a pak se zastavit na pokec a kouknout se na ostatní auta je jeden z nejlepších pocitů.

Touge je něco, co lidi mimo Japonsko obzvlášť vzrušuje. Popiš nám jak to funguje u tebe v okolí. Je těžké najít nějaký lokální spot, kam chodí místní jezdit? Jak funguje samotné ježdění? Existuje tam mezi lidmi konkurence jako za starých časů, nebo se tam všichni jezdí jen vyblbnout a bavit se?

Chvilku mi trvalo, než jsem se k něčemu takovému dostal. Poprvé jsem jedno místo našel vlastně náhodou díky přátelům, které znám přes ježdění na kolech. Jednou mě vytáhli za město a když jsme sjížděli jeden pěkný kopec, tak mě překvapilo kolik zajímavých aut ho vyjíždělo nahoru. Po pár dnech jsem se tam byl podívat večer a moje tušení se potvrdilo, všude to byl samý Chaser, Civic a Silvie. Přijde mi, že jsou tady v okolí lidé rozděleni do různých skupinek a navzájem se mezi sebou moc nebaví. Samotné ježdění ale není žádné drama a funguje přesně tak jak je vidět ve videích na netu. Lidé čekají ve frontě až na ně přijde řada, občas jedou sami, občas v párech. Nikdo to nehrotí, hlavní je se bavit a užívat si auto.

tagy: , , ,
Like!