Tuning 101: Základy podvozků podle Tein

Základy úprav motorů máme za sebou a tak se pomalu přesuneme k další části auta, na které vše stojí a padá: k podvozku. Sáhneme do nabídky jednoho z největších japonských výrobců podvozků Tein, který popisuje základní fyzikální veličiny, se kterými si musí tlumiče a pružiny poradit a jak jejich vzájemné působení ovlivňuje chování auta.

Stejně jako u předchozího průvodce od HKS musíme zopakovat, že jde o naprosté základy určené těm, kteří se doteď spokojili jen s uříznutými pružinami. Pokud vás ale nastavení podvozku zajímá do hloubky, nemusíte se bát, máme připravený další, mnohem podrobnější díl. Ale všechno popořadě…

Tlumiče a pružiny

Zaměříme se především na srdce každého podvozku, kterým jsou tlumiče a pružiny. Existuje mnoho definic toho, co vlastně tlumiče a pružiny dělají. Podle nás to jde nejjednodušeji vyjádřit tak, že pružina ovládá jak moc se podvozek hýbe nahoru a dolů. Tlumič pak ovládá rychlost, jakou se podvozek hýbe. Pružina ovlivňuje jak moc se auto naklání při brzdění, zrychlování a zatáčení a tlumič ovlivňuje jak rychle se to děje. Kombinace tvrdosti pružiny a tlumení určuje jízdní vlastnosti a to jak se podvozek chová. Na chování podvozku mají samozřejmě velký vliv další faktory jako stabilizátory, geometrie podvozku, silentbloky a další, ale pro zjednodušení se nyní podíváme pouze na tlumiče a pružiny.

Druhy pružin

Existují dva základní druhy pružin: progresivní a lineární. Progresivní pružina je ta, jejíž tvrdost se mění v závislosti na tom jak moc je zatížena. Její tvrdost, označovaná v angličtině jako „spring rate“ tak není fixně daná. Sériové a snižovací pružin včetně těch od Tein jsou téměř ve všech případech progresivní typ. Nabízejí dobré jízdní vlastnosti a pohodlí, když je délka podvozku pevně dána (tzn. když není výškově stavitelný).

Lineární pružiny mají naopak pevně danou tuhost. To znamená, že zatížení potřebné k jejímu stlačení o určité množství se nemění. Lineární pružiny jsou používány na většině výškově stavitelných podvozků (anglicky označovaných jako „coilover“), protože je jejich stlačení více pravidelné a řidič tak může lépe předpovídat práci podvozku.

Vzpěry a tlumiče

Spousta lidí zaměňuje tlumiče se vzpěrami. Jsou to prakticky stejné věci, ale je jejich design se liší. Vzpěra se využívá například u MacPherson nápravy a tlumič u víceprvkových náprav jako je například multi-link. (Pozn.: Je to trochu matoucí, v angličtině se běžně používají výrazy „strut“ a „shock“, ale v češtině se používá jen „tlumič“ pro obě varianty).

V případě „vzpěry“ (strut) je tlumič zároveň prvkem nápravy. Je přímo spojen s nábojem kola na jedné straně a karoserií na druhé. Tento design umožňuje nastavení odklonu a závleku pomocí horního uložení tlumiče a využívá se například u Nissanu 200SX (vpředu), Subaru WRX (vpředu i vzadu), Mitsubishi EVO (vpředu) a dalších. U aut s víceprvkovými nápravami jako je Nissan 350Z nebo Toyota Supra nelze využít horní uložení tlumiče k nastavení geometrie.

Druhy tlumičů

Existuje řada druhů tlumičů, z nichž jsou nejznámější dva: monotube (na obrázku vlevo) a twintube (vpravo). Oba mají své pro a proti, na které se podíváme v dalším díle.

Twintube design využívá dvou komor, kde se ve vnitřní komoře pohybuje píst tlumiče a přes ventil na jejím konci přepouští kapalinu do vnějšího pláště, který je z části naplněn plynem. Jedná se o nejrozšířenější druh tlumičů u aut. Jeho hlavní přednosti jsou delší zdvih tlumiče v poměru k jeho délce (twintube stlačíte dál než stejně dlouhý monotube) a v neposlední řadě je také odolnější vůči vnějšímu poškození.

Monotube tlumič se skládá pouze z jedné komory. Kapalinu a plyn odděluje volně se pohybující pístek. Tento druh tlumiče se zpravidla nachází u ostřejších aut jako jsou například Lancer EVO MR nebo některá Porsche. Hlavní předností monotube tlumiče je větší průměr jeho vnitřností, díky kterému má větší tlumící sílu, větší objem kapaliny a tím také lepší rozptýlení tepla vzniklého při pohybu tlumiče.

tagy: ,
Like!