Vzpomínky na Japonsko 2006, část 1.

Člověk má často tendenci přehlížet dobrý věci, když mu leží každý den pod nosem. Něco takovýho se mi právě teď podařilo, když jsem zase jednou seděl před počítačem a mlátil hlavou o stůl, abych z ní dostal nějaký nový příspěvek na blog. Shodou náhod na mě ale vypadlo něco, na co jsem už dávno zapomněl, ale co má alespoň pro mě cenu zlata.

Z jednoho webu na mě z ničeho nic vyskočila galerie fotek z Japonska, která na tom samém místě ležela už šest let ladem. Fotky jsou sice na nic, ale mají oproti všem těm geniálním galeriím a reportům na ostatních webech jednu velkou výhodu: jsou moje.

Měl jsem totiž v roce 2006 velký štěstí, když se mi podařilo strávit v zemi zaslíbené léto. Bohužel mi ale trvalo šest let, než mi došlo, že by se z toho dalo vlastně i něco napsat. No nic no, lepší pozdě než nikdy…

Nemá smysl to nijak dramatizovat, nečekejte žádný emotivný popisy život měnících situací, kterejma se většina velkejch blogů snaží svoje reporty prodat. Vzhledem k tomu, že moje fotky jsou kvůli mizernýmu foťáku a ještě mizernějšímu fotografovi vážně na nic, tak nemá moc smysl snažit se vás tímhle vším ohromit. Místo toho sem dám spíš věci, který mi ať tehdy nebo dneska s odstupem času přijdou úsměvný a jdou proti všemu tomu „hardcore JDM“, který fotěj všichni ostatní. Věci jako třeba tuhle babičku, kterou jsem zahlédl plynule vést svůj zánovní rodinný sedan v rukavičkách křižovatkou.

Vidíte? Japonsko je prostě normální země, kde je jen trochu víc aut, který mě a vás baví. I když se to tak může zdát, tak města vážně nejsou plná pouličních drifterů a tisíckoňové Supry a GT-R nepotkáte na každém rohu. Pokud ale máte trochu štěstí a vytrénované oko, občas zahlédnete něco, co vám nepatrnej úspměv na rtech vykouzlí.

Většina aut, co si získá vaší pozornost bude ale sériová nebo jen lehce upravená. To ovšem není nic špatného, jak je vidět třeba na téhle AE111, kterou jsem potkal cestou ze sámošky. Na první pohled není nic moc, ale kované Enkei NT03+M a nenápadná roura místo výfuku napoví, že to s ní majitel myslí trochu vážně.

Jednou za čas máte štěstí a potkáte i něco, co vážně stojí za to. Pokud ale nejedete na okruh nebo po nocích do kopců, moc často podobný emoce vířící stroje neuvidíte. No a když už jo, tak je většinou nestihnete pořádně vyfotit.

Pak je tady ještě druhá strana mince, o které se zas tak často nemluví. Pro spoustu Japonců je auto jen spotřební zboží a když se porouchá nebo na něj už nemají, postaví ho do kouta. O téhle zahozené 911 jsme tady už jednou psali a moc velkou radost vám to neudělalo…

… A to se teď bude opakovat s touhle nádhernou AE86, kterou někdo používá na svážení bordelu. Co na tom, že je to původní GT-Apex bez jediný úpravy, který se dneska prodávaj za naprosto absurdní ceny.

Ale nebojte, až na pár výjimek je to příjemná zkušenost a všem jí vřele doporučuju. Pár použitelnejch fotek tady ještě mám, tak si dáme příští tejden pokračování. Jo a Dane, díky žes je nesmazal. :-)

tagy:
1 like