Vzpomínky na Japonsko 2006, část 2.

Šrámy času a tisíců piv se na mě za těch sedm let nesmazatelně podepsaly. Nejenže jsem ošklivější a páchnu zase o trochu víc, ale hlavně si z Japonska už vůbec nic nepamatuju. Koukám tady na těch pár desítek fotek, které se dají aspoň trochu použít a za boha k nim nedokážu vymyslet souvislejší text. Mám jen pár matných vzpomínek na tu či onu fotku, ale to je asi lepší než nic. Tak to vezmeme pěkně popořadě a třeba se z toho něco vyklube… První část najdete tady.

Začnu u úplně první relevantní fotky, kterou jsem tam pořídil (nebyla úplně první, ale obrázky nudlí a japonskýho McDonaldu vás asi moc zajímat nebudou). Nemusel jsem pro ní chodit daleko. Vlastně jsem pro ní nemusel chodit vůbec, protože tohle zářivě bílý JZX100 na bronzových TE37 stálo přímo před mou ubytovnou. Byla to první věc, která mě po vyspávání jet lagu dostala zpátky do reality a tak trochu jsem tušil, že tenhle výlet bude ještě lepší, než jsem si vůbec představoval.

Nebudu vám lhát, byla to láska na první pohled. Z fotky to asi není moc znát, ale tohle auto vypadá na vlastní oči zatraceně dobře. Další výron testosteronu mě čekal přesně o 10 vteřin později, když jsem na parkovišti u činžáku hned za ním viděl o generaci starší a podobně se po zemi plazící JZX90. Začalo to vypadat opravdu slibně.

Moje oficiální záminka proč jet na druhý konec světa byl měsíční kurz japonštiny v jazykové škole, která byla vzdálená necelých 10 minut chůzí od mé noclehárny. Po příletu a seznámení těla s úplně opačnou časovou zónou jsem si chtěl trasu projít, aniž bych se nějak přehnaně rozhlížel po okolí. Výše zmíněný Chaser mě ale donutil zajít zpátky pro foťák a u benzínky o pár ulic dál se mi to vyplatilo…

… Stála u ní tahle NA1 NSX v naprosto perfektním stavu s ani ne 30 tisíci kilometry na tachometru. Jasně, není to žádná hardcore upravená okruhovka, ale když takový věci vidíte na vlastní oči, tak si ledacos uvědomíte. Například to, že i sériová NSX je nádherná. Hned za rohem mě čekalo tohle duo. U jednoho baráku zastrčená R33, která soudě podle spálených gum na zadních sedačkách sloužila hlavně na jízdu bokem.

A na malém parkovišti hned přes ulici pak tahle Stagea s předkem z R34. Ta mi docela vyrazila dech, protože jsem podobnou věc do té doby viděl na fotkách snad jen jednou nebo dvakrát a vážně jsem nečekal, že jí uvidím během prvních minut mé návštěvy.

Na dalším parkovišti čekal další Nissan. Tentokrát šlo o docela výrazně upravenou 180SX z místní dílny P.Tune Racing, která má také na svědomí zahozenou 911, o které jsme tu už dřív psali.

O pár ulic dál mě čekala moc pěkně upravená JZA80 Supra, na přechodu mě málem přejela decentní Altezza (nějak jsem zapomněl, že se mám nejdřív rozhlédnout na druhou stranu) a těsně před školou jsem si nemohl odpustit vyfotit tohle.

Stejně jako NSX byla i tahle M3 v naprosto perfektním stavu. Ukázalo se, že cesta ke škole nebyla vůbec žádný drama a tak byl čas vyrazit do města a nasát trochu víc místní atmosféry. Netrvalo to dlouho a na hlavním tahu do centra na mě vykoukla tahle Altezza jedoucí v duu s podobně upravenou Z33 Fairlady. Volky GT-7 byly v tý době velká móda.

Byla zrovna odpolední špička a v zácpě kromě téhle dvojce byla jedna nudná krabice na kolech vedle druhé, a tak jsem to vzal obloukem zpátky k noclehárně v domnění, že zajímavější auta najdu různě zastrkaná mezi baráky. Zrovna ve chvíli, kdy jsem sešel z hlavní silnice kolem mě proletělo tohle EVO a já začal tušit, že to asi nebyl úplně blbej nápad.

Po ani ne pěti minutách jsem koutem oka zahlédl další evropskou klasiku, která mi vykouzlila úsměv na tváři. Tahle malá Cortina stála u uzavřeného dvora, ve kterém byla malá otevřená garáž a v ní staré Mini, Fiat pětistovka, další závodní Cortina a malá formule z 60. let.

To byla ale jen malá příprava na to, co mě čekalo o dalších 500 metrů dál. Slyšeli jste někdy o Rocky Auto? Pokud ne, tak mkrněte na dokument Retro Car Kings, který najdete o příspěvek níže. Věděl jsem, že jsou ve stejném městě, ale nedělal jsem si moc iluzí, že je při jeho rozloze asi 300 tisíc obyvatel najdu. Ale opak byl pravdou…

Lepší už to snad být nemohlo. Jako první mě čekala tahle dvojice naprosto fantastických Hakosuk, z nichž měla jedna RB25 pod kapotou. Hned za malou prodejnou byl dvůr plný všech možných Zetek, Skylinů a Laurelů, zrenovovaných i rozpadajících se. To si ale necháme na později na samostatný příspěvek. Po půl hodině civění na auta svých snů jsem pomalu začal podléhat hladu a vydal se zpátky k ubytovně. O pár ulic dál ale stálo další auto, u kterého se prostě nešlo zastavit.

R32 byla odjakživa moje auto snů a tahle naprosto nádherně zachovalá V-Spec byla jak zjevení z nebes, protože byla dočista sériová. Vzpomněl jsem si na NSX z benzínky a zase o něco dospěl, když jsem v duchu neměl potřebu představovat si jí s klecí a na TE37. A když už se bavíme o TE37, tak nemůžu nezmínit tenhle EP82 Starlet zaparkovaný hned za ubytovnou. Nenechte se zmást, tohle je díky turbu pod kapotou jedna z nejničivějších zbraní na kopcích. Tohle na první den a zhruba hodinovou procházku nejsou úplně špatné úlovky, co?

tagy:
Like!