Vzpomínky na Japonsko 2006, část 3.

Tak co, ještě vás ten náš spam z Japonska neomrzel? Pokud ne, tak tady je další pokračování. Kvalita fotek se postupně zhoršuje, protože jsem ty nejlepší spotřeboval na prvních dvou dílech, ale snad to vynahradí jejich obsah.

Začneme tam, kde jsme minule skončili. Po prvním dnu obcházení okolí jsem pochopil, že bez foťáku nemůžu udělat ani krok a další den jsem po kurzech japonštiny vyrazil na další kolečko. Na parkovišti pár set metrů od školy na mě čekaly hned tři sériový krásky: JZA80 Supra, Type X 180SX a tahle kouki S14 s továrním bodykitem. Jestli mi někdy skončí S14 v garáži, tak bude vypadat přesně takhle!

To bylo ale bohužel všechno, protože jsem zabloudil do nějaké rozestavěné průmyslové zóny, kde kromě velkého bagru s nálepkou RS*R na okně nebylo vůbec nic. Začal jsem proto hledat cestu zpátky a aut si na čas přestal všímat. Z chaosu mě vytrhla jen naprosto nádherná červená AE86 na SSR, kterou jsem ale ve svý tuposti zapomněl vyfotit. Na foťák jsem si vzpomněl až po další hodině, když jsem zahlédl přes ulici tohle parkoviště a vrakoviště v jednom.

Odhozená R32 bez motoru mě ani tak nepřekvapila, ale ta vyrámovaná Alfa 155 jo. Naproti ještě stála AE82 GTi bez interiéru a s hodně oldschool skořepinou a slickama uvnitř. Hádám, že to všechno patří jednomu člověku. Víc fotek bohužel nemám, fakt mi to v tu chvíli moc nemyslelo. Začal jsem se ale pomalu dostávat zpátky do civilizace a u jednoho činžáku našel pár dalších zajímavých úlovků. Jedním z nich byla tahle S14…

… s rozmláceným předkem. Majiteli nejspíš nevyšel clipping point. Hned opodál stála tahle JZX90, která mě fakt rozesmála, protože měla na boku logo nějaký restaurace s nabídkou rozvozu pizzy. Nešlo o nějakej trapnej vtip, timhle autem se fakt rozváželo jídlo.

Vedle stál Laurel C33 a naprosto nádherně zachovalá čtyřdvéřová R32 GTS-t. Budu se opakovat, ale vidět tyhle auta na vlastní oči vás přinutí je docenit, i když na sobě nemaj super kola, tisíc kilo laminátu a miliardu koní. Ale zpátky k tématu. Uteklo pár hodin a já začal hledat cestu zpátky, když mě v miniaturní boční uličce překvapilo tohle. Nejsou ty kei auta úžasný?

Pomalu jsem se začal prodívat vilkovou čtvrtí k hlavnímu tahu, když jsem narazil na duo téhle R32 a černé S14, která se objevila na začátku první části. Měla převozní SPZ (takovou tu červeně přeškrtlou), byla omlácená ze všech stran a za oknem měla klasickou japonskou týmovou samolepku. Dám ruku do ohně za to, že uhodnu co tohle auto dělá po nocích.

Přes další malou průmyslovou čtvrť jsem se dostal zpátky na hlavní silnici. Než jsem z ní ale vyšel, tak na mě za posledním rohem čekal trochu bizarní pohled na sbírku čtyř různě starých Volv a jedné zlehka upravené R34. Podobně divných pohledů se mi naskytlo několik, ale tenhle mi v paměti utkvěl nejvíc. GT-R na sobě mělo titanový výfuk Trust a sedělo o trochu níž než série.

Došel jsem na hlavní, nastavil kurz zpátky domů a začal si lámat krk, protože byla právě večerní špička a kolem mě projížděla jedna pecka za druhou. Začalo to tímhle Lancerem EVO III na nesmyslně velkých Advanech AVS Model 6…

… přes tuhle velmi decentní Altezzu RS200 na Rays CE28N. Mezi tím bylo jedno JZX vedle druhého, pěkná SW20 MR2 a novější MR-S a třeba i Mitsubishi FTO.

A další perly čekaly na parkovištích kolem. Z těch co se mi podařilo vyfotit to bylo například další EVO (mimochodem, kolik jste už napočítali TE37?).

Nebo další Silvia S14, stejně oprejskaná jako ty předchozí. Jestli jsem nějaký auta potkával skoro na každym rohu, tak to byly R32 a nebo právě S14.

Domů to byla ještě štreka, slunce pomalu začalo zapadat a já přidával do kroku, abych to měl konečně za sebou. Měl jsem v nohách kolem 20 kiláků v 38°C a začal jsem to cejtit. U jednoho obchoďáku jsem se ale musel zastavit a vyždímat posledních pár kapek z baterky foťáku. Stálo tam totiž tohle Trueno ve vzácné šedivé „reverse pandě“, která je podle mě asi to nejlepší, co na AE86 může být. K nám se bohužel nedovážela.

Cíl se blížil a já se zařek, že na další focení už vážně kašlu, ale asi uhodnete jak to dopadlo. Kousek před koncem cesty na mě za sámoškou vykouklo tohle EVO VI s nenápadnou samolepkou „TMI“ na zadku. Evařům teď určitě zvlhli kalhoty.

A rozloučení přišlo v podobě dalšího drift-vraku s hnusným nenalakovaným bodykitem, přeházenýma kolama a skořepinou u řidiče. Bože jak já tyhle auta miluju… Pak se mi konečně vybila baterka a to je tím pádem vše. Příště už se vážně podíváme k těm Rocky Auto, slibuju.

tagy:
1 like